Měsíc je bledý jak svitek pergamenu,
hřeben se noří do pramenů
mých vlasů, když je před usnutím
splývat po ramenou nutím.
Očima v té měsíční záři
představuji si, jak se tváříš,
když krasopisem na povrchu měsíce
necháš mi vzkaz a v nebi světel tisíce
jak sladkých teček za větami
září a pod nimi jsme my dva sami...
Čtu dopis psaný písmem psacím,
ve snech se potom k němu vracím
a zní mi krásně, zní mi zvláštně,
je to můj tajný šálek vášně.
Ráno pak sedím u snídaně v tričku,
slůvka mi stečou do hrníčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat