čtvrtek 31. ledna 2013

Okno

Okno je příslibem nových světů,
za ním je život, tma i zář,
ruce si chladím sklem plným zmrzlých květů,
pod krempou klobouku zahlédnu bledou tvář.

Jen okamžik a zmizí do noci,
láká jak tajemná bludička
do tmy, ze které zírají žraloci,
chvěje se ve mě maličká dušička.

Chvěje se jak malý plamínek,
tvář mi připomene kohosi
z mých dávných něžných vzpomínek,
kdo už ten klobouk dávno nenosí..


středa 30. ledna 2013

Holubi

Nad domy vzneslo se hejno holubů.
Slyšíš, jak šumí jejich křídla?
Sníh ušil na střechy bílou obrubu,
oni klouzají, jako by vítr byl z mýdla.

Zašustí do ticha letka holubí,
jak na povel naklání se a krouží,
holubí bříška se blýskají, jsou sehraní
a jejich obraz odráží se v loužích.

Opíšou třikrát mou svatozář nad hlavou,
k zemi se snášejí peříčka šedá.
Něco si přej, já stojím tu s obavou,
že mé tajné přání splnit se nedá.

Potom se šumění s deštěm smíchá
v tichoučké staccato a já už vím,
za měsíčné noci uprostřed Moře ticha
sama se v slzách utopím.

úterý 29. ledna 2013

Srdce

Okno je brána
spojení dvou světů
vstup do kalného rána
srdce z vosku hnětu

Okno je černá díra
za ním cizí galaxie
v kterých se neumírá
kde se věčně žije

Okno mě kolébá do spaní
spánkem proklouznu k svítání
nezlomí se a nezraní
mé voskové srdce na dlani

Mléčná dráha

Jsou na Zemi hvězdáři,
kteří slepě věří,
že co se v Mléčné dráze odráží,
jsou hvězdy a ne peří.

Já znám však kluka, co se tváří,
že vesmír je plný pírek andělích,
To jeho oči z Mléčné dráhy září.
To vím zas já: oči a jeho smích.

Kdybych však přece pochybila,
váhání mě přepad stín
a skutečně tam kupa peří byla,
můžeme skákat v Mléčné dráze do peřin.


pondělí 28. ledna 2013

Noc

Dnešní noc bude stříbrošedá
jak saténová košilka,
večerem voní levandule
a taky trochu vanilka.

Na parapetu svíčka bliká,
sny ke mě kráčí čarokrásné,
do spánku mi hbitě vplují,
až její měkké světlo zhasne.

Dnešní noc bude něžná
jako ramínko u tílka
a sladká jako čokoláda
a snědá jako Brazilka.


sobota 26. ledna 2013

Dospívání

Stejně, jak se člověk rodí
s dědičným hříchem,
andělovo černé peří
splývá s nočním tichem.

Dostane je na cestu,
vybaven tak přírodou,
že se má stát andělem,
pochopí až náhodou.

Když ho někdo požádá
o pomoc a lásku,
musí jít jak voják,
přes oči černou pásku.

Strachem téměř nedýchá,
vše vsadí na kartu jedinou,
musí chránit svého člověka,
neztratit duši nevinnou.

Tak učí se být andělem,
časem černá pírka ztrácí,
když člověka šťastným udělá,
jak frčky bílé peří se mu vrací.


Bílý anděl

Malá bílá pírka poletují vzduchem
toužím je mít v perutích
však ve vesmíru hluchém
slyším jenom smích.

Plujeme Mléčnou dráhou každý sám
můj bílý anděl zářící se toulá v dálavách
v rukou svých svírám talisman
ať na cestách mi aspoň zamává.

Ať pošle aspoň pozdravení
ten bílý něžný lhář
pak dojde mi, že žádný není
a černým křídlem zakryji si tvář.


úterý 15. ledna 2013

Pravá

Jak se pozná ta má duše pravá
v hlubokém temném vesmíru,
když rozum za srdcem pokulhává
a každý hledá lásku jenom z plezíru?

Je to ta duše, která se mnou brečí,
když potoky slz moje šaty skrápí?
Nebo ta, která zvedne mě, když klečím,
když svět mě zraňuje a trápí?

Či snad jen někdo, kdo mi rozumí,
kdo myslí na mě občas s půlnocí,
krok ke mě udělat však nemůže, či neumí,
mé srdce od lásky si nedá pomoci.