Pojď

Pojď, odvážeme loďku od mola.
Když Hedvábná stezka není pro nás,
poplujem. Čeká nás nová kapitola.
Možná jsem neřekla, že nemám kompas.

Proč skládat si hned rekviem?
Možná že život jako svět si podrobíme celý.
Snad nakonec se nějak probijem...
lodí s osmi plachtami a padesáti děly...

Miluji Tě

Potichu vystupují z šera
Všechna ta slova z mého nitra
Miluji Tě více než včera
Miluji Tě méně než zítra

Psáno na parapetu

Na parapet déšť maluje vzpomínky
Slunce a cesty a na nich kamínky
Co ukazují směr, kde přespávají víly
Tam všude, můj milý, spolu jsme byli

Koníčku můj

Byl jsi můj splněný dětský sen
ze světa příběhů a krásných pověstí
kouzelným učinil jsi každý den
častokrát sáhla jsem si na štěstí

Na světlo uměl jsi vynést duši z temných slují
všechny ty cesty, kterými běželi jsme spolu
jak byly v zimě, v létě, navždy si pamatuji
obrazy mraků, stromů, motýlů a stvolů...

Byls moje tajné "kašlu na pravidla"
a průvodce mým údělem
každičký den dával jsi mi křídla
taky sílu být pro někoho andělem

Teď lítáš na mých křídlech v oblacích
už jenom ve snu uslyším Tě ržát
naposledy jsi do mých dlaní dých
na cestu největší pak musel jsi se dát...

Můj koníčku starodávný ohnivý
kdepak Ti dneska sněží do hřívy?