středa 31. července 2013

Samota

Měsíc a hvězdy - mí poslední věrní
když noc barví oblohu kostní černí
jako by samota dna neměla
proudí a protéká mnou docela

Hvězdy, já, Ty - každý sám
napospas vydaní jsme tmám
jen sličný měsíc koupe se a stříbří rosu
chtěla bych sílu mít - povalit i osud


pondělí 29. července 2013

Mapy

Po celém zálivu na hladině
rozprostřelo se tisíce hvězd.
Vyhřátou vodou ryby plavou líně,
podle souhvězdí nechají se vést.

Rozlož mapy, už je čas,
ukaž mi Mléčnou dráhu,
dnes probudí se to nejlepší v nás.
Teď tady nejde o odvahu.

Mé rameno se zlehka Tvého dotýká,
plánujem trasu vesmírem, kde hvězdy tiše zvoní,
za víčky si tu cestu navždy zamykám
jak mapu k pokladu a Tvé polibky voní...

sobota 27. července 2013

Čistírna

O čem sní asi motýl, když tančí
foxtrot na květech mandloní?
Když slunce podobné pomeranči
nad hory se nakloní?

Oblohou táhne hejno divokých husí,
z oblaků křídla moc jim sluší,
jen přivřu oči a zamávat jim zkusím...
Léto je krásnou čistírnou duší.

Ve sprše

Tvé něžné pusy dopadají
v podobě kapek na mou kůži
vpíjí se do ní a možná se mi jenom zdají
stojím tu mokrá, počítám, kolik kapek dlužím

Za sprchu Tvých polibků posílám dík
jsem v jejich sladkém objetí a Ty tušíš.. víš
až dopluješ po mém těle nad rovník
Bermudský trojúhelník objevíš


středa 24. července 2013

Dveře

Na cestě mým vesmírem
otevřela jsem spoustu dveří
dřevěné i zdobené safírem
a taky ty, za nimiž skrývalo se černé peří

Nikde v mapě, v mých náčrtcích
nestálo, co za nimi dřímá
kde číhá jaký zloděj srdcí
jen rovná záda a hlavu držet zpříma

Pak přestala jsem otevírat dveře
dlouhý čas bloudím po cestách
někdy mi úzkost hrdlo sevře
a divný, prapodivný strach

U cesty zase dveře stály
vzala jsem za kliku navzdory zásadám
zvaly mne dál, jen trochu zavrzaly
rozhlédnu se, dech sotva popadám

V studené kryptě kamenného chrámu
jak posel smrti černý anděl stál
vím jen, že noc v té chvíli ustoupila ránu
on nade mnou svá křídla rozpínal

úterý 23. července 2013

Venuše

Mívám chuť žárlit na Venuši,
když na obloze zazáří,
že nemám úsměv, co jí sluší,
že má své místo ve snáři.

Tak žárlím na tu hvězdu malou,
každý sní o Venuši tisíckrát.
Ráno mě najdeš nevyspalou.
Komupak já se budu zdát?

pondělí 22. července 2013

Úplněk

Až měsíc doroste v temnotě nočního nebe
spadne mi k nohám a zacinká jako mince
zvednu ji - na ní vyražený dopis od Tebe -
hodím ten peníz u kostela do krabice
stařičké žebračce, která se přede mnou sklání
pak vejdu portálem do kostela, s sebou si nesu přání...

Postojím chvíli, od země chlad stoupá
něčí teplé ruce mi zakryjí zezadu oči
cítím Tvou vůni a svět se se mnou houpá
v hlavě mi zní zpěv varhan, všechno se točí
Já se neobrátím, už nevnímám závan zimy
jen své horké prsty propletu s Tvými.


středa 17. července 2013

Bosá

Projít se bosky mokrou trávou
zaplašit myšlenky, které se ženou hlavou
které jak vlaštovky štěbetají
já úsměvem je maskuji a tajím

Jen se tak schovat, když opouští mě víra
když Ty jsi pryč a kruh se uzavírá
vyrazit po kolejích bosá
když na řasách se třpytí slzy jako rosa




úterý 16. července 2013

Mít tak...

Mít tak hlas, který navždy okouzlí Tě,
přiláká a sváže jako šála hedvábná.
Být písní. Ty - pravý muž nevinný jak dítě,
já - hudba jako sladká žena ničemná a půvabná...

Hledíme na sebe rozpačitě,
Ty vyčkáváš a já ani hlásku nevydám.
Nemám ten hlas, který okouzlí Tě..
jen černá křídla mám - kam zanesou mě? Kam?

Větrný dům

Mezi horami slov a hlíny
se vítr prodírá
před sebou žene noční stíny
za nimi světlo krajinu
                   kouzelnou prostírá
Zuby mi strachy cvakají
stulím se k Tobě, lásko moje
a naše těla šeptají.
Slib mi, že do rána nevpustíš tmu oknem do pokoje.
Vnímám Tvou vůni, oči, vlasy,
splyneme v sobě - nazí.
Šílení touhou umíráme asi
my - milenci - sebevrazi.
Vpíjíme se v sebe ve větrném domě,
kde každé slovo, každá kapka deště
je jenom pro Tebe a pro mě.

neděle 14. července 2013

Souhvězdí Labutě

Pokládám hlavu na Tvoje rameno,
když večer se ukládám na kutě.
Obloha má právě k večeři prostřeno,
oknem k nám nahlíží souhvězdí Labutě.

Ladný krk oblohou se klene,
a vzadu v jejích perutích
jak démant září hvězda Deneb.
Tmou nese se Tvá píseň labutí..

Ještě chvíli, ještě se mi bráníš,
tolik hvězd jen já v noci vidět smím,
když nade mnou se skláníš,
v Tvých potemnělých očích hvězdu Deneb zřím.


sobota 13. července 2013

Odpuštění

Jsem kapka deště vystrašená,
která prší na nesprávné straně světa.
Jsem moře, v něm vody po kolena,
v němž utopí se každá moje věta...

Bolí mě štěstí, tolik bolí
a není se kam skrýt.
Všechny mé rány naplní se solí,
bolí to - snad ani jinak nedovedu žít...

Jsem Tvůj černý kůň na poušti,
co bloudit o samotě je mu třeba,
ten, který Tobě odpouští, 
že podal jsi mu skrojek chleba.

Lilie

Dřív než déšť umyje
tabule okenní,
dřív, než se zachumlám
do tepla do peří,
chtěla bych pro Tebe
běloučké lilie,
průzračné jako sny,
položit u dveří.

Jenže v mých představách 
(když o tom přemýšlím)
svěřuji liliím 
úlohu nesnadnou
Toužím Ti totiž
dát kytky, co nezvadnou.

středa 10. července 2013

To já

Já jsem tou hvězdou, co na cestu Ti svítí,
když znavený vracíš se nocí z cest.
Tvé srdce do dlaní jak rybku sotva chytím,
měsíční nit pod Tvé kroky snažím se vplést.

Tolik bych chtěla, abys pochopil -
to já jsem Tvá naděje, Tvá ztracená víra.
Abys mě jinak uviděl třeba jen na pár chvil -
to já jsem láska, která se nemění, která si nevybírá.

Jsi schovaný za svojí zdí a nevycházíš ven,
abys zas vstoupil a uviděl krásné.
Chceš milovat bez lásky více žen
a Tvé velké srdce je tak prázdné...

Myšlenky na Tebe jsou jako horká láva.
Vidím, jak bavíš se hrou - kluk, trochu osamělý..
chceš vyhrát a vášnivě kartami máváš,
z balíčku snímáš srdcové eso - kartu pro anděly..

Ve chvilce příští ho odhodíš zmámen,
dál do hry se vrháš a posadíš se zpříma
a pro samý spěch nevidíš plamen,
který září Ti přímo před očima..

Ztrápený anděl teď u cesty usedá,
prohrál.. a vzdává to.. perutě celé odrané.
Zde jeho pouť končí, už dál nic nehledá.
To já jsem ten anděl a mé černé peří vítr odvane....

Spící

Probuď se, lásko, nespi už,
po nebi se rozpíjí černá tuš
a v ní se třpytí kapky rosy,
co každý večer vzpomenou si,
kde nechalo je chladné ráno,
když měl jsi ještě rozespáno...

Otevřeš okno - tma je tu.
Můžeš si teď co chceš přát..
Copak nevidíš kometu
bláznivou rychlostí se hnát?

Vítr Tě polechtá na tváři
zabořené v bílém polštáři
a Ty se usmíváš...
a víš, že když Ti bude zima na nohy,
přikryju Tě kusem oblohy...

Proměny

Jsem bílá růže
umírám v Tvých rukou
okvětní lístky padají
                       vadnu
svlíkám se z kůže
pláču rosu potají
neslyším, co si květy šeptají
ševelí drobnými listy
a místy stávám se rosou
už proudím a vlním se
zkus mě tít kosou
odtékám po římse
hledám oblázek
hledám Tebe
              obejmu Tě
ze všech stran
máš plno otázek
a...
... já jen šumím
                to umím

Jsem voda, která Tě chladí
Jsem proud, který Tě svádí
Jsem vlna, která Tě hladí
Jsem tůň, která Tě zradí
                                     Jen šumím
                                                   umím...

Zítra

Když k večeru se vracím domů,
mám na polštáři kopretiny
                                 zvlhlé od rosy.
Chci za ně poděkovat - nevím komu,
jenom vím, že dnes se romantika
                                          jaksi nenosí...

Když k večeru se vrátím domů,
jen tikot hodin a tiše spící
                                 klapky klavíru.
Rukou líně smetu na zem noty,
chci si být jistá, že v tichu neutonu,
v samotě svého bytu
                           ušitého na míru.

Projdu jím rychle do ložnice
                                 v očekávání,
však nad mým lůžkem s nebesy
bliká jen venku večernice,
                               svítí mi bíle do dlaní.

Na polštáři ani lístek jitrocele,
                               ani kvítek, ani blín.
Zapálím svíčku, vklouznu od postele
                                    a zachumlám se do peřin.
Odletím do krajiny snů,
do tmy se ze spánku budu usmívat
a v duchu šeptat: "zítra...
                              zítra.. snad..."

pondělí 8. července 2013

Ukradený čas

Má touha nezůstává skrytá,
já se pak často za to stydím
a vím, že nikdy nespočítám
východy slunce, které s Tebou neuvidím.

Náš společný život žijeme ve vteřinách,
skládáme ho jak stavebnici -
minutu k minutě, mé srdce ve výšinách
té věže rozhlíží se potisící..

a každá malá chvilka připadá mu jako věky,
když vyhlíží, zda už už k němu utíkáš,
však nevstoupíš dvakrát do stejné řeky
a zřejmě ani do stejného rybníka...

Když dlouho nejdeš, tiše váhám,
pak dojde mi, že Ty už ke mně neutíkáš,
že dáváš přednost jiným drahám,
že pro jiné svou duši svlíkáš.

Tak ještě chvilku žijem v ukradeném čase,
zmateně zkouším utéct všemi směry,
nejprve šeptám, pak ptám se polohlasem:
Jaký smysl má láska bez důvěry?


pátek 5. července 2013

Vlna a oblázek

Za lodí čeří se voda. Odpočívám.
Mořem se brázda klikatí - je jako živá.
Na přídi vítr mi vlasy cuchá,
jsem prostovlasá, trochu prostoduchá.
...
Rozčísnu tělem chladnou hladinu,
roztoužená ji k sobě přivinu
hladkou jak samet, jako smetana.
Tiše se nořit do vln, být hýčkána...
....
Zatím na pobřeží... vlna hladí oblázek,
on jako já říká "Ano" na mnohé z jejích otázek.
Vlna na něj chvíli zprudka, chvíli něžně dýchá..
a kámen "Ach, ještě! Ještě!" - vzdychá...



středa 3. července 2013

Šeptej

Prší. Teď není slyšet.
Šeptej mi nějaká krásná slova,
říkej je Tiše..
navždy si budu pamatovat

Tvůj nádech před větou.
Záblesky ve Tvých očích.
Za okny slunečnice rozkvetou,
do klína se Ti jako kotě stočím.
..
Šeptej mi... cokoli
a řekni to teď, řekni to tady.
I když to později srdce zabolí,
načrtni směle vzdušné hrady.

Šeptej mi své tajné sny
a neříkej, že už musíš domů.
Příště už možná nebude kdy,
nebude proč.. nebude komu...

úterý 2. července 2013

Paměť

Chtěla bych zůstat uzamčená za skleněnou stěnou,
jsem však jak polštář s paměťovou pěnou..
Tvůj otisk na mé duši zůstává a pálí
tím palčivěji, čím víc se ta Tvá od mé vzdálí.

Čí horké ruce setřou ze mě jako pel,
jak pestrý prášek motýlům ze křídel,
Tvou vůni.. a z očí odraz Tvojí tváře?
Krvavé otisky prstů něžného žháře...

Snadno strháváš mě do propasti ... a tak prudce.
Konečně zastavit zběsilé bušení svého srdce.
Tvé doteky však cítím bez přestání...
Tvůj dech na mé kůži je jako tetování.