To já

Já jsem tou hvězdou, co na cestu Ti svítí,
když znavený vracíš se nocí z cest.
Tvé srdce do dlaní jak rybku sotva chytím,
měsíční nit pod Tvé kroky snažím se vplést.

Tolik bych chtěla, abys pochopil -
to já jsem Tvá naděje, Tvá ztracená víra.
Abys mě jinak uviděl třeba jen na pár chvil -
to já jsem láska, která se nemění, která si nevybírá.

Jsi schovaný za svojí zdí a nevycházíš ven,
abys zas vstoupil a uviděl krásné.
Chceš milovat bez lásky více žen
a Tvé velké srdce je tak prázdné...

Myšlenky na Tebe jsou jako horká láva.
Vidím, jak bavíš se hrou - kluk, trochu osamělý..
chceš vyhrát a vášnivě kartami máváš,
z balíčku snímáš srdcové eso - kartu pro anděly..

Ve chvilce příští ho odhodíš zmámen,
dál do hry se vrháš a posadíš se zpříma
a pro samý spěch nevidíš plamen,
který září Ti přímo před očima..

Ztrápený anděl teď u cesty usedá,
prohrál.. a vzdává to.. perutě celé odrané.
Zde jeho pouť končí, už dál nic nehledá.
To já jsem ten anděl a mé černé peří vítr odvane....