Chtěla bych zůstat uzamčená za skleněnou stěnou,
jsem však jak polštář s paměťovou pěnou..
Tvůj otisk na mé duši zůstává a pálí
tím palčivěji, čím víc se ta Tvá od mé vzdálí.
Čí horké ruce setřou ze mě jako pel,
jak pestrý prášek motýlům ze křídel,
Tvou vůni.. a z očí odraz Tvojí tváře?
Krvavé otisky prstů něžného žháře...
Snadno strháváš mě do propasti ... a tak prudce.
Konečně zastavit zběsilé bušení svého srdce.
Tvé doteky však cítím bez přestání...
Tvůj dech na mé kůži je jako tetování.
Žádné komentáře:
Okomentovat