Taxikář

Dala bych království jen pro Tvůj smích
Vyvěrá z hloubky větší než řeky pramen
Je jako koncert slavíků ve větvích
Hebce mě objímá kolem ramen

Nauč mě životu, lásce, smíchu,
Obklop mě něhou, umím jak kotě příst
Nauč mě splynout v nočním tichu
Budu Ti s úplňkem potichu verše číst

Nemohu platit zlatými pruty
Jen svoje srdce v dlaních mám
Řekni, že stačí to, nebuď krutý
Vezmi mě, lásko - ke hvězdám...

Jediná

Alespoň jednou bych si přála,
aby na jedné ze svých cest
můj tulák ze snů, utkaný z hvězd,
mne objal, aby mu v očích touha hrála.

Jen jednu noc snít v teple jeho objetí.
Chtěla bych vědět, jaképak to je,
nechat se spoutat jeho tělem jako pečetí,
celou tu jedinou noc cítit, že mne miluje...

Chci

Chci věřit v červnové svítání
Chci usínat s kouzelným kamínkem u srdce
Lehce Tě pohladit po skráni
Políbit bolístku, co nosíš na ruce

Chci zavřít oči a spatřit Tě pod víčky
Přinést Ti v náruči kytici bodláků
Do písku obrázek načmárat malíčky
Dýchat Tvou vůni a smát se Tvým rozpakům

Chtěla bych stát se leknínem na vodách
Chci být Tvým polštářem, když večer zíváš
Obejmout Tě a nepustit k Tobě strach
Chci sladkou písní být, kterou zpíváš

Malá lež

Když jsem šla ráno k Tobě,
usedl motýl do mých vlasů -
     babočka kopřivová.

Miluji v téhle roční době
letních hlasů
     přilétnout za Tebou zas a znova,

nechat se líbat
     Tvými ústy,
nechat se laskat
     Tvými prsty...
...
Že mě tou lží ústa nezebou,
     dech se tají.
Tak brzy, jak já chodím za Tebou,
     babočky nelétají...

Harfa

Tělo je harfou mojí duše,
struny se chvěly, tys usedl a hrál,
srdce jsem cítila, jak kluše,
nabírá rychlost, klus mění se v cval.

Ten pohled bezedný mě dožene.
Ústy jsi nesliboval nic,
mé zorničky tak překvapené,
když prozradil jsi víc...

Tvé prsty pak svou něhu skryly
chladné a cizí hrály studeněji
a struny praskly, jen některé mi zbyly,
nevím nic, nic nevím o naději.

Pak už jen ticho, ani pár vět,
jen slzy střídám s nádechem.
Tak tedy končí svět, tak končí svět.

Bez velkého třesku, jen s tichým povzdechem.

Přijď

Přijď, Lásko, za oknem hoří svíčka,
ležím tu sama, zavřená víčka,
plamínek moje verše stráví
a marně čekám na Tvé zprávy.

Umírám denně a bez Tebe to bolí,
mám srdce v kleštích, sevření nepovolí.
Jsi perla vylovená z mořských hlubin,
léčivý kámen, tajemný rudý rubín.

Tvé prsty tančí v mých vlasech jako ve strunách,
když nejsi se mnou, cítím strach,
mé prázdné dlaně v nočním šeru zebou..
sevři je ve svých.. ach..zestárnout s Tebou...

Úsměv

Probuď se, lásko, nespi už,
po nebi se rozpíjí černá tuš
a v ní se třpytí kapky rosy,
co každý večer vzpomenou si,
kde nechalo je chladné ráno,
když měl jsi ještě rozespáno...

Otevřeš okno - tma je tu,
můžeš si teď co chceš přát.
Copak nevidíš kometu
bláznivou rychlostí se hnát?
Vítr Tě polechtá po tváři
zabořené v bílém polštáři
a Ty se usmíváš...
a víš, že když Ti bude zima na nohy,
přikryju Tě kusem oblohy...

Chodníčky

Hledal jsi anděla
- našel jsi světlonoše
Amor ho poranil
- trénoval střelbu z kuše.
Snad býval sám andělem
a peří ztratil v bouřích,
bloudil tmou s lucernou,
plavil se v temných mořích...

Někdy jsou chodníčky života
úzké a zamotané,
často se míjíme, za kliku bereme
každý na jiné straně.
Něco Ti zašeptá nahlédnout klíčovou dírkou
na chvilku pouhou,
tam: Oko - zamrká rozpaky,
vpíjí se do Tvého, chvěje se touhou....

Usínání

Lásko má, nemůžu usnout
                  bez Tebe.
Dívám se temným oknem
                  do nebe,
zda neuvidím kometu,
abych si mohla snít svá přání
při její výpravě dlouhého doletu
a při mém usínání.

Vím, že když si tak po papíře
s kometou poletuji,
tak Ty si myslíš, že
své řádky opisuji.
Věř mi a dýchej zlehka, tiše,
ať slyšíš, co moje srdce
            na papír tužkou píše.

A dneska zpod peřin
dívej se do noci -
ať i Ty vidíš
hvězdné zrcadlení.
Potom lež a hlavně
neusínej,
nebo se probudíš
s očima,
v nichž to není.

Prší

Když je mi smutno, pláčou mraky,
smáčí lán obilí a vlaštovkám fraky.
Nocí se nese smutné cinkání,
to slzy - mé kapky - něžně vyzvání.
K ránu pak vánek pole osuší
a vlaštovky se koupou v kalužích..

Maják

Jak maják v rozbouřeném moři
námořníky varuji i lákám.
V mém srdci oheň hoří,
vysílá nocí signál dálkám.

V neklidném večeru bezhvězdném
Tvoje loď blízko ztroskotala,
Tys bojoval a plaval jsi až sem,
kde nad hladinu vystupuje skála.

Nesměle otevřel jsi staré dveře
a obsadil mou opuštěnou věž,
dal vale věčné nedůvěře,
večer co večer šeptal jsi mi: "věř"

Buď navěky mým společníkem,
skála pod mořem je podemletá.
Jsem majákem, Ty trosečníkem,
my dva jsme spolu duší světa.

Sídliště

V noci
        bez Tebe
otevřu okno dokořán
ať slyším chodit
        kapky po římsách
nad sídliště se
        vznesl kormorán
už dávno přišel jeho čas
pták snů vzlétne
        vždycky po večeři
pak jeho křídla
        dotknou se Tvých řas
pohladí Tvoje víčka
        a načechrá si peří
na němž se třpytí
        vůně cizí země
a ten pták cítí,
        ten pták věří,
že ve Tvém snu jsem já,
že jsem tam s Tebou
a Ty
        dotkneš se mě...

Jaro

Zima už troubí k ústupu,
když v háji trhám petrklíče,
jaro se vznáší ve vzduchu,
děti si venku hází s míčem.

Všechno se v slunci tetelí,
sousedů kluk mlsá polárku
a dva milenci nesmělí
vtančili spolu do parku.

Příroda křičí: "Jaro přišlo k vám!"
a já teď náhle nevím...
Ač pod oknem mi kvete rudý tulipán,
nevím, proč na srdci cítím divnou tíhu,
jako když vlaštovky odlétají k jihu.

Hledání

Blýská se na časy
déšť barvy odplavil
v klubíčku nejistot
v tomhletom počasí
snažím se ze všech sil
vyhledat světlý bod.

Jestli mi rozumíš
v mém smutném tápání
dej mi nějak znamení
třeba jen na chvíli
     peříčko holubí
vtiskni mi do dlaní...

Když mi scházíš

Když mi scházíš,
po kapsách nosím pilulky zapomnění.
Polykám po hrstech ty malé bobulky
a k ničemu to není.

Tiše si střádám slovíčka - malé kapky,
abych je pršela jako déšť do Tvých uší,
až budem spolu. Však náhle vyschne mi v krku,
když zašeptáš, že mi to sluší.

Čápi

Kroužili pod nebem, kroužili
dva sametoví černí čápi.
Mávám jim vzhůru na pozdrav
a oni, zda prý mě něco trápí...

Povídám, závidím vám,
vám, čarokřídlým ptákům,
křídly se něžně smíte dotýkat
a létat spolu k mrakům...

Já dotknout se Tě nesmím,
smím jen na ztvrdlé zemi stát,
dívat se za černými čápy,
mít zmrzlé prsty, čekat listopad...

V klíně

Píšeš si něco v telefonu,
já se Ti schoulím do klína
a po tom celodenním shonu
s Tvými prsty ve vlasech... usínám.

Vzdušné zámky

Ve dne pod stejným sluncem žhavým,

v noci pod tajemnými hvězdami, 

já vzdušné zámky na břehu si stavím,

Ty pod napnutými plachtami.

S večerem smutek mě přepadá,

jsi pro mě veliká záhada.

Hebké rty voňavé po moři...

čekám, až mé srdce pokoříš.

Čekám tu na břehu schoulená

až obejmeš pevně má ramena

zády se opřu o Tvou horkou hruď

jen prosím, ještě chvíli se mnou buď.....