Večerní přání

Nahoře černé mraky
smekají svoje buřinky
a hvězdy jsou tam s nimi taky
- slaďoučké jako hrozinky.

Sedí si pevně v těstu z nebe
s příchutí vlašských oříšků,
ani k ránu je nezazebe,
září si ze svých pelíšků.

Obloha ještě není celá černá
jak čokoláda, jako tér,
pár veršů a do snů kopu přenádherna
posílá anděl - amatér.

Jeřabiny

Slunce dnes vyšlo si nalehko bez svetru
Našla jsem pírko ztracené ve větru
Chytla jsem toho zoufalce za letu
Život můj se mnou hraje si ruletu.

Láska, ta královna, stařenka unavená
Sedla si u cesty
Když jsem šla kolem, strhla mě na kolena
Přes moje protesty

Srdce mi pro Tebe sladce krvácí
Však vím, jak láska snadno se vytrácí
Než zvednu své oči od novin
Opadne Tvůj cit jak korálky jeřabin

"Ty hloupá, nezoufej, je to dar"
I když mi zbude jen řádků pár...
Jednou si budu číst Tvoje dopisy
Polibky z dálky - ze kdysi...

Rána

Sedáme spolu za svítání
tiše nad vonící kávou
šálky nás hřejí v dlaních
a rána voní travou

Jitra s Tebou jsou plná kouzel
v zahradě tančí víla
dívám se do Tvých očí dlouze
s nikým bych neměnila

Padlí andělé

Ještě Tě cítím na rtech
Ještě mi za krkem víří Tvůj dech
Z hlavně koltu stoupá dým
Tvé tělo přikryté tím mým...
Jsme andělé... ohrožený druh
Ještě se vlní vzduch
Ještě vím, jakou má Tvá kůže chuť
Krev proudí mi v žilách jako rtuť
Nic nezastaví náš pád z nebe
Nezasloužíš si mě, nezasloužím si sebe...

Trumpety

Andělé k večeru zatroubí
na svoje andělské trumpety
měsíční paprsek polštáře obroubí
a peřiny hvězdami budou posety

Propast

Nad bezednou propastí
mrkají hvězdy bez účasti
mé srdce na misce vah
slzy jak hrách
se koulejí po tvářích
a nesmývají hřích

Nové světy se nerodí
vysychá i slz povodí
cesty jsou samé bláto
v srdci jen prach, žádné zlato
vlastní myšlenky jsou kuší
zacílí přesně a zabíjí mou duši

Zmatená

Dívám se do dálky
     z kostelní vížky,
šumění křídel,
     jak holubi sedají na římsu,
za polem v lese
     už začnou kvést šišky,
venku tma čaruje
     půlnoční kouzla,
já tady v myšlenkách
     bláhových těkavých
hladím hřbet knížky,
hvězda, ta největší
     mlčky mě varuje,
mám všechno, co můžu chtít,
co nesmím, nebudu nikdy mít,
peřina zmatená,
že došel papír,
     na zem mi sklouzla...

Sním

Sním si tu o Tvých očích,
ve kterých hoří plamen,
sním si tu za stolem
o Tvé chůzi a držení ramen.
Sním si tu o Tvých
dlaních plných vánku.
Sním si tu za stolem..
... sním si marokánku.

Bludný Holanďan

Ve chvílích, kdy bezesná noc je nedočkavá rána,

na obzoru spatřila jsem Bludného Holanďana.

Rychle se blížil, rozrážel vlny pevnou přídí,

na stožár vlajku vyvěsil - znamení, že mě vidí.

Kapitán složil triedr do klína,

hlavou mi probleskla myšlenka jediná

 - spoutanou poručil hodit do podpalubí -

co mě neposílí, to mě zahubí.

Já, někde za rozumem, v duchu volám Tebe,

v děravé palubě nad hlavou hvězdné nebe

jak temný oceán plný orionů.

Loď skřípe doprovod k mému skonu.

Moře

Ve chvíli, kdy má hlava klesá na polštář,
noc otevírá zbrusu nový snář,
pokřiku racků bude pln
a mořských panen nořících se z vln.

Hladina třpytí se a pomalu se houpá
a každá sedmá vlna víc než jiné stoupá,
na jedné sedmé v spleti mořských řas
leskne se láhev a v ní vzkaz.

Vlna jej hebce přikutálí k zemi,
ten rukopis já poznám mezi všemi.
Tím písmem na Měsíci měsíční prach smýváš
otvírám oči, usmívám se a Ty se na mě díváš..