Na prahu dalšího pokoje

Houslovým klíčem pláče
odmykám. Stojím před zvláštním obrazem.
V hlavě zní "Nechoď dál, však zpátky se neotáčej."
Tady je slepá cesta, tady je zakázaná zem.

Odnikud nikam se čas vleče,
uvnitř mne blátivé šlápoty.
Polykám ten tichý večer
s pachutí hořké samoty...

Večerní déšť

Večer sem spadl s deštěm
pomalu stéká po okenních sklech
chtěla bych volat: Buď tu ještě!
došla mi slova... došel dech...

Krása

Spatřím jen vrásku na čele,
když podívám se do zrcadla
a zatvářím se kysele -
další hradba mládí padla

a náhle vím, že nemůžu žít bez Tebe
protože když mě chytíš kolem pasu
srdce mi z hrudi vyletí až do nebe
Ty vidíš ve mně jenom krásu.

Úplní

Řekni, že osud nás nikdy nerozdělí
křičím to přání do nebes
Ať spolu úplní jsme a nikdy osamělí
úplní jak bledý měsíc dnes

Tygři

Po dnešku plném kyselých hroznů
slunce už utíká za obzor
tak rychle zmizet a ztratit se do snů
rychle, než tygři sejdou z hor

Dívka s vějíři

V zahradě tančí dívka s bílými vějíři
jak toreador mávající muletou
na chvilku nepostojí malíři,
divoké květy jí ve vlasech rozkvetou
Do tance s vějíři vplétá
snad všechnu vášeň světa

Souhvězdí andělů

S nocí obtisklou do mých zorniček
sleduji nitě hvězd utkané do smyček..
Jestli je někde v obloze souhvězdí andělů,
tak jistě vypadá jako stráň rozkvetlých podbělů

Muž z Ria

Že prý je láska trochu slepá
Je sladká, když přilévá med do opia
Beze slov košilka se sama svléká
Když políbí mě ...můj Muž z Ria

Žluťásek

Ukázal´s na mou slzu na řase
jak si tam ze štěstí pramení
a na prst Ti usedl žluťásek -
myslím, že je to jasné znamení

Zloději

Zorničky jsou okna do vesmíru
rozšíří se, když na naše sny berou míru
Nedosáhne na sny, kdo pochybám se neubrání
- pochybnosti jsou zloději odhodlání

Musíš

Často teď potřebuji slyšet
pár Tvých slov
vyřčených třeba jen velmi tiše
noc bývá chladná jako kov

kdo ví, co ten chlad může způsobit...
Slib mi, že jednou ta slova říct zkusíš..
Víš.. když jsi jediný kdo je může vyslovit
tak je říct prostě musíš..

Cesty

Místo Tvé vůně jen slzy do polštářů
to vážně není pohled pro bohy
Lásko, nauč se od hvězdářů
číst z potemnělé oblohy
Hledej tam ve tmě nad krajinou
vířivé cesty hvězd, které nás minou

Písmena

Písmena mají sexy kudrlinky
jsou ladně poskládaná, na tvářích mají růž
občas však usednou na sešitové linky
tak, že jsou tvrdší nežli kámen a ostrá jsou jak nůž

Beze strachu

Zlaté světlo majáku nocí hoří
ač vlny vzpínají se a moře bouří
když do tmy Tvoje světlo září
nemám strach a pevně stojím v objetí Tvých paží