Teď

Schoulená v klubku pod dekou
čtu časopis a už zase sním.
Chci vykonat cestu dalekou..
s Tebou.. až na kraj světa... smím?

S večerem ruku v ruce se do pařížské modři vmíchat,
pak ve tmě pokoje naučit se znát Tě nazpaměť
a každou vteřinu vůni Tvé kůže dýchat.
Už nechci čekat - chci žít všechna svá i Tvoje "teď"...

Hoře

Napiš mi na kůži zprávu krátkou
vyryj tam čitelně celé své hoře
zavři mne do lahve a utěsni zátkou
hoď mě jak vzkaz do divokého moře

ať před steskem a trápením Tě chráním
v noci se roztříštím v příboji o skaliska
utopím Tvou bolest a svoji přidám k ní
snad zbude pro nás pak jen láska čistá

Bělásek

Bělásek spočítá modré květy levandulí,
pohladí křídly stébla trávy, když se k sobě tulí,
pak usne na leknínu, po rybníku plave,
nechť hvězdy jsou dnes k němu shovívavé...

Ráno, až do zahrady ke kávě si sednu bosá,
běláska na leknínu vzbudí chladná rosa,
odlétne ještě někam do plného léta.
Sedne Ti na rameno na druhé straně světa...

Před svítáním

Maličké pírko vzala jsem do dlaní,
Měsíc si jenom tak mezi mraky stál,
daleko ještě zbývalo k svítání
a já si přála jen, abys se mnou posnídal

Ty, který umíš bez klíče odemknout moje srdce
jen pohledem či dotykem horké dlaně,
když do těch svých vezmeš mi ruce
a úsměvem otřeš moje tváře slané

Těším se na Tebe.. a zatímco nejsi tu,
prohlížím řádky psané Tvou rukou do školního sešitu...

Věčnost

Někdy se zdá, že moje slunce chladne -
to, které zahřívá mé sny.
Za oknem odchází den za dnem,
mizí do chladné noční tmy.

Všechno se rozpouští v útrobách nocí -
ztracený čas, kdy nedotýkal ses mých vlasů,
zmeškané sny, Tvé ruce na mých bocích,
horoucí objetí kolem pasu.

Každý den bez Tebe je zbytečnost..
Nech mne to, prosím, ještě zažít.
Vím, jak snadno lze nacházet věčnost
v každičkém záhybu Tvých paží...

Střípky

Už ze mě zbývají jen malé střípky
Lepí se, nejde umýt moje vina
Mé srdce nakrájené do polívky
Bez Tebe je mě jenom polovina