Ptáš se, co chtěla bych pod stromeček?

Výlet, třeba jen na otočku
třpytivou sněhovou vločku
vůni dálek a atmosféru starých časů
v krabičce od zápalek pramínek Tvých vlasů
úsměv, co každý den mi zkrášlí
a ... prosím, převaž mi to mašlí...

Listopadová

Listopad mží do světa snů
v trávě do květů sedmikrásek
za některých nocí prostě neusnu
tiše mží do promlčených lásek...

Dunaj

Slunce na vodu shlíží líně
odlesky paprsků na hladině
mění řeku v noc plnou souhvězdí
v blýskavé šperky, které
víly si navléknou na svá zápěstí
Když lodě tiše plují šerem
tak někdy se jim poštěstí,
že smí se řídit vílím návěstím...

Skleněnky

Někdy dvě skleněnky v dlani
znamenají loučení
některé věci nejsou k mání
některé věci člověk nezmění

a ať se jak chceš bráníš
zbydou jen dvě skleněnky v dlani

O brýlích

Na klíně se Ti uvelebím
a jako kotě začnu příst
tak připadám si jako v nebi
čtu, Ty obracíš mi v knížce list

Když příliš často pletu slova
cítím se trochu provinile
Ty řekneš tónem, ve kterém se toužím schovat:
"Miláčku, už budeš potřebovat brýle..."

a k sobě blíž mě přivineš.
Víš, Lásko, bez Tebe čas neplyne...

Zpověď

Kam až moje paměť sahá
pojí nás tenké pevné nitě
křižujem se ve svých drahách
a já jsem vinna, miluji Tě

Přiznávám všechno ve zpovědi
skládám slova jak oblázky
jsi řešením, jsi odpovědí
na všechny  moje otázky...

Ukolébavka

Za noci poslouchat dešťové kapky
klapají po římsách jak podpatky ulicí
některé do trávy šlapou jak kočičí tlapky
ve vlastním rytmu skrápí město mlčící

Cvakají do oken chvílemi hlasitě
jak sekretářka do klapek psacího stroje
nešťastným pavoukům padají do sítě
v okapech zurčí jak potok plný nepokoje

Na tom starém psacím stroji
píšou mi psaní o tom, že někde spíš
dešťové kapky do slov se spojí
budou Ti šeptat a Ty je uslyšíš

a možná, až spočítáš několik beránčích stád
pak možná tam v dálce snad... budu se Ti zdát...

Svačina

K ránu se probouzím, když vstáváš
do termosky teče horká káva
ospalý odcházíš do svítání
mé polibky k svačině si neseš v dlani

Citronová

Moje místa a citronová zmrzlina
s příchutí z dob, kdy jsem byla nevinná
tma jako přečtenou stránku den otočí
chtěla bych... některé dny ať nekončí...

Letní malování

Na modrém nebi od letadel a andělů
cesty jak bílé pruhy a proužky
užívej toho blankytného nátěru
vychutnej léto plnými doušky

Něčí

Vždycky jsem chtěla, než budem dospělí
abys byl kluk, co nosí mi květy
a až se trochu osmělí
objeví se mnou neznámé světy

Kluk, který o mně všechno ví
zná moje přání a niterní svět
každou mou pihu, moje tajemství
ten, který všechno bude smět

Znám Tvoje oči od nepaměti
jejich pohled a úsměv mě léčí
chtěla bych vědět, tak jako ví děti
chtěla bych vědět, že jsem něčí 

Potichu

Ať se Ti něco hezkého zdá
když já jsem tady a Ty tam
den už dávno skryla tma
do rána hvězdy počítám
potichu vtisknu Ti polibky do dlaní
najdeš k ránu jen Ty... a svítání

Pozdravy

Paprsky slunce tančí na střechách
a v jejich svitu zlatý prach
probouzí z paměti staré světy
projdu městem a všemi těmi
ze kdysi známými ulicemi
kde chodili jsme ještě jako děti
rozsypu pro Tebe polibky na okenní parapety

Sváteční dny

Dokud je člověk ještě malý
tak svět se zdá být dokonalý
jednou je král, pak zase trosečník
a všechny dny jsou sváteční

Čtení

Tichá kadence větru zvenku
prostoupí jarní stmívání
květy ve váze ve výklenku
do hovoru jsme zabraní

Přivřené oči, ležíš na kanapi
předčítám z knížky Puškina
čas s Tebou tolik kvapí
vezmeš mě někdy do kina?

Karamely

Znám všechny Tvé pihy zpaměti
svit ve Tvých očích, když jsi šťastný
šeptej mi pohádku před spaním jako dítěti
o lišce mazané všemi mastmi

O lišce, která plakala
když loučila se s Malým princem
bude už půlnoc bezmála
na nebi hvězdy - zlaté mince

Včerejšek odplouvá, aby se nevracel
kdybys mě zas někdy vidět chtěl
pozvi mě třeba jen na hrst karamel...

Konečky prstů

Ještě si, prosím, chvíli hraj
s pramenem mých vlasů
říkej, že existuje ráj
než vrátím se zas do nečasů

Na rozepjatých křídlech
navštiv mě s nocí a chvíli postůj
Tvůj život...  vzdálený, až tají se mi dech
dotýkám se jen konečky svých prstů...

Čtení

Na lavičce, když čtu si příběhy
po uši ponořená do něhy
čekám, až mi vyznáš lásku
do otevřené knížky vložíš sedmikrásku

O pampeliškách

Když rozpustíš mi vlasy
jen přivřu víčka a za řasami
blýská se na lepší časy
své osudy splétáme si sami

v sladkém tušení skryté krásy
do tváře úsměv mi vplul
a trvá, hraje na přesčasy
v úsměvu smutek utonul

mé srdce hřeje se u Tebe na dlaních
v uších zní nejkrásnější hudba - Tvůj hlas a Tvůj smích

Slova poezie, poezie slov

Nejsem básník a ani filozof
snažím se čmárat slova poezie
málokdy kouzlo se v nich skryje
Ty však znáš dobře poezii slov

Stačí, když řekneš jednu větu
rázem dáš smysl mému světu

Příběhy

Píšu vzkaz prstem na špinavou výlohu
podívej nahoru na modrou oblohu
je plná čar, tak jako naše dlaně
za Tebou kráčím pomalu, odhodlaně

Občas v mém malém příběhu
srdce mi buší, přidávám do běhu
k němuž mě svádí, nutí
záblesky pocitů, drobná ohlédnutí

Vzpomínky, letmé pohledy
probouzím zapomenuté vůně
svět náhle přestává být šedý
někdy se krásně srdce rozestůně

k oblakům vystoupá vzducholodí
a velké příběhy z malých se rodí...

Nakreslené srdce

Všechny své slzy svážu do uzlíku
a hodím s nocí do plamene
až oprší naše srdce nakreslené
červenou křídou na chodníku

Noční hlídka

Dáváš mi pocit princezny
jsi statečným rytířem ze staré báje
Spi, budu hlídat Tvoje sny
celou noc budu je hlídat a uhlídám je ...

Tíha

Uzounkou stezkou jdu, cestičkou pro pěší
se mnou jen bezmoc a vlastní nahota
víš, někdy bývá to nejtěžší
dotknout se vlastního života...

Střela

Jsem zbloudilá střela
která našla cíl
Tvou lásku bych chtěla
pumpuje sílu do mých žil
a moje srdce pro Tvé bije
jsem zbloudilá střela
jsem pusa od Julie

Leden

Lednová obloha, když se rozpláče
vločky cukrují střechy jak koláče
pak toužím číst pár slov, pár řádků
které jak déšť z okvětních plátků
se snášejí do všedních dní
a do snů všech Julií...

Naděje

Osud a hvězdy nic mi neprominou
chybí mi klid, chybí mi jistota
copak je pouze mojí vinou
že se tak klikatí stezky mého života
že moje cesta vede jen samou divočinou?

Okamžik spočinu, než dalších úkolů se zhostím
na chvíli vale dám chmurám
hned zase vyrazím plná pochybností
jak tenká pupeční šňůra
naděje pojí mě s budoucností