čtvrtek 17. září 2020

Vlaštovky

 

Vlaštovky ještě nesedají na dráty
Pihovatí kluci vozí holky copatý
na rámu kola a pusu mají od malin
Za nocí na nebe kreslí létavice
padají, dělají vlny na rybníce
a milenci se vrací z letních kin

Listy kukuřic v poli syčí jako hadi
Slunce už nepíchá, jen tak hladí 
děvčátko v ulici si hraje s kastanětou
Vlaštovky zakrouží nad náměstím
pak uspává je v hnízdech štěstí
a všichni ještě máme v očích léto 

pátek 4. září 2020

Větrná


Vítr rozhýbal celý dům
Dveře olizuje meluzína
Skryju se pod deku, ani nehlesnu
Za víčky zamknout se a zapomínat
Černou tmou vichr zaduje
Staré vzpomínky se ztrácí v davu
a moje srdce bubnuje
na poplach i na oslavu

čtvrtek 27. srpna 2020

Xylofon


Vítr nad střechou na tašky hraje
Slyšíš? Zní to jak xylofon
pod střechou vyhnaní právě z ráje
Ty a já, měsíc jak lampion 
na venkovní lampě zavěšený
nocí zní píseň větru... a vůně ženy

sobota 22. srpna 2020

Na dně

Už kluci půjdou pouštět draky
pozvolna léto roztaje
duše vyletí nad oblaky
jak sokol... shlíží do kraje

Dívám se, dívám do krajiny snů 
tráva se ohýbá, větru tiše zpívá
paprsky tisknou poezii do hroznů
a podzim zvolna přihořívá

Réva má v listech slunce obtisknuté,
v kořenech hvězdy, v hroznech písně
jež za nocí pěly víly neobuté
a vůně dešťů prostých tísně

Potom snad na dně každé sklenky
až mladé víno budem pít
najdeme hvězdu, stříbrný plíšek tenký
odlétlý v jiskrách hřebcům od kopyt

úterý 28. července 2020

Řeč vody

Řeč má tolik krásných slov
apostrofů i apostrof
Poslouchám déšť
Má písmen, že je nespočteš
Každé je jiné, každé jinak zní 
když v kapkách prší na zemi
Ve snu květ bílé něžné orchideje
do mých plavých vlasů zapleteš
Na parapety pro mne vybubnuje
své čerstvé zprávy ranní déšť

úterý 26. května 2020

Být

Chci být Tvou první myšlenkou
když poslední sen Tě k ránu opouští
z osmdesátých let holkou s čelenkou
a náhlým deštěm na poušti

Chci být Tvou snovou plavovláskou
když mořská vlna o skálu se tříští
a nejvíc být chci Tvojí láskou
tou minulou i příští.....

sobota 9. května 2020

Zpomalený svět

Navykli jsme si chodit
vyšlapanými cestami
s trávou nejvýše po kotníky
nezdržovat se smíchem ani slzami
už nevíme, jak se blátem brodit
a když ho projdem, jak potom říct díky

Dost možná proto vesmír zpomalil
zkusíme nahlédnout do svého nitra
jak pod hladinu tůně; co nevidět
roztočí se, pozítří a možná, že už zítra
Zastavil na chvíli, jen aby nabral sil
a venku za okny čeká na nás svět