Posedlá

Kde jsi Ty, je nejmagičtější místo na Zemi
Zas tančím zahradou s rozpálenými tvářemi
Uprostřed ledna večerní vzduch voní létem
To jsem já! Posedlá Tebou! Posedlá světem!

Hádky

Jen srdce člověka zná vlastní hněv
V zrcadle Tvých očí spatřuji svoje hříchy
Stydím se, útočím, topím se v jejich tmě
Tak hádky vznikají - z pouhé pýchy

Vítr

Vítr přestal cuchat peří ptákům

přešel z fortissima do čerstvého vánku

s večerem prolistoval atlas mraků 

nechal jej otevřený u červánků

Panorama

Dívám se do neznáma,
do vlažné rozpité noční tuše
v dálce se rýsuje panorama
neobjeveného vesmíru Tvých tužeb

Sny

Co Tě znám, mezi mraky jak plachetnice plují sny
Jsou všude kolem a nádherně voní,
na louce v podobě zlata na stvolech divizny
Jak kapky deště třpytí se ve hřívách koní
Děkuji, že jsi, žes nikdy nepolevil
Není snů bez toho, kdo by je snil...

Ticho

Ticho... čelo pokryté krůpějemi...
Že můžu vstát, jen předstírám,
sražená v ringu obličejem k zemi,
ztracená ve vesmíru.. umírám

Chci Tě

Jsi matador na koridě, v očích vášeň zakletou,
pro kterou milovat Tě chci a nikdy nepřestat
Máváš přede mnou rudou muletou.
Chci Tě a je mi jedno, co to bude stát.

Noční vítr

Někdy potmě, když už ani nedoufám,
tak otevřu dveře nočnímu větru.
Zavřu oči, dýchám a poslouchám
Třesu se zimou bosá, jen v šedém svetru.

Naslouchám, jestli jsi napnul plachty,
jestli jsi vyplul a následuješ svoji hvězdu
a zda jsi stále se mnou spjatý.
Vítr zpívá, že Tvá loď pluje vstříc mému gestu...

Tvůj strach

Máš obavy ztratit se v mém světě,
nechceš být mnou jak mlhou polapen,
ještě se bráníš, než láska dostihne Tě...
Cítím to každý jeden dlouhý den.

Neboj se, tak špatné to být nemusí.
Máš-li strach, že budeš mě mít raději než sebe,
tak zatím bojuj.. potrestej mne. Zvyknu si.
Až bolest srdce stane se mým denním chlebem,

pak možná náhle poznáš, že cesta je jen jedna.
Má láska zvítězí... sladká a bezohledná....

Noční výprava

Propluji nebem jak měsíc na veslici,
od komety nechám si cestou podat lžíci,
ochutnám hvězdy - mandle sladké,
v temnotách zahlédnu, co bylo před počátkem,
vzdušnými polibky pohladím planety stydlivé,
nechám se unášet a k ránu vrátím se na Zemi s odlivem...

U konce

Jsem u konce svých sil
a Tys ještě ani neokusil
jak chutnají mé slzy a rozmazaná růž
když slova zaříznou se do mě jako nůž
za oknem vnímám matně zpomalený děj
sněhové vločky se sypou jako beznaděj

Důvody

Miluji Tě nejen pro to, kým jsi,
zavážu si oči páskou černou
a směr mi nikdo napovídat nemusí,
za Tebou běžím cestou jednosměrnou.

O někom, jako jsi Ty, se mi zdá,
plujeme spolu bouří temnou.
Miluji Tě pro to, kým jsem já,
když Ty jsi se mnou....