Vítání

Až jednou se vrátíš, snesu Ti hvězdy z nebe
poskládám je do bonboniéry
uvítám Tě jimi jak solí a chlebem
vymetu z domu smetí nedůvěry

Jaro

Ze stromů prší vůně a prosakuje do kůže
padá mi za krk v podobě okvětních plátků
když jabloň tu vůni už unést nemůže
setřese květy do mého hedvábného šátku

Všední dny

Říkal jsi, že to tak prostě bývá
že svět se zase stane šedým
že láska před námi se skrývá
ať svoje city trochu zředím

Prý bez bláznění a přískoků srdce
svět se točí dál, že to znáš
nemám se tomu bránit příliš prudce
že v mých verších dlouho už sebe nehledáš

Něco Ti povím: Je to kříž
když už se na mne jak dřív netěšíš

Vesmírná pošta

Vím jistě, že tam někde jsi
uprostřed vln a vodní tříště
cítím Tě všude, volat nemusíš
pošlu Ti vzkaz v láhvi na kotviště

Anebo raději na noční nebe
napíšu morseovkou poskládanou z hvězd
Že se mi stýská, že miluji jen Tebe
že Ti chci hvězdy z toho nebe snést

Hvězdy, ty svítí do všech vesniček
i do míst, kde jsi a kde to mořem voní
předají vzkaz mezi mraky dalších psaníček
a neztratí jej, jak dopis v láhvi, co zatoulal se vloni.

Smysl a cíl

Chystej se, Lásko, chystej se do daleka.
Najdi nový cíl, když dosáhnem, o čem jsme snili.
Ty najdi cíl. Žádná překážka nás nepoleká
a já dám smysl každému Tvému cíli...

Chci

Měsíc se proplétá skrz oblaka
a mě už nic jiného neláká...
                                           než
usnout Ti v klíně, když si čteš..
                                           jak kočka
až zavřeš knížku počkat...
                                           povídat si o čemkoli
chybíš mi tak moc, až to bolí...

Březen

Březen, ten milý výstředník
přiletěl na koni v bílé maškarádě
stromy pocukroval přes cedník
peřinu tulipánům přitáhl k bradě

Eva

Před domem zkřehlá, s nevyřčeným přáním
prstem stírám déšť z okenních skel
jak žena jménem Eva s jablkem v dlani
stojím tu před Tebou s hrstí karamel

Myšlenky

Ve Tvých myšlenkách dostávám křídla
sypeš mi třpytivé hvězdy do vlasů
rty dáváš mi na kůži otisk pečetidla
jsem Tvým průvodcem v době nečasů