Co pak?

Co až mě křídla neunesou?
Občas se moje ruce třesou

Jak květy na vrcholech stvolů
Co až mě křídla neunesou?
Ve větru vysílená, zoufalá
z oblohy se potom snesu dolů
jak fialový anděl od Chagalla

Unavená

Měsíc se proplétá skrz oblaka
a mě už nic jiného neláká... než
usnout Ti v klíně, když si čteš... příst jako kočka
až zavřeš knížku počkat... pak povídat si o čemkoli
                                              chybíš mi tak moc, až to bolí...

Čekání

Od dneška k zítřku celá věčnost
v čekání minul úplněk i novoluní
s čekáním objevuji Tvoji výjimečnost
i tajemství koupání smyslů ve Tvé vůni

Místo

Jsi pro mne šťastné místo plné míru
kde smí se plynout, jen tak tiše plout
kde mohu porozumět předivu vesmíru
a nejen vzorům, co se z něj dají vystřihnout

Objetí

Tvůj úsměv je rej sněhových vloček v ráji
vloček, které na mých rtech tají
Moje tělo je měsíc, Ty jsi tma,
která svůj měsíc něžně objímá...