Taneční

Na střechy padá déšť a odměřuje čas
a slunce zatím tančí v nás,
září a hřeje jako na poušti,
tma uvnitř mne se rozpouští...
Večer se rozsvítí pouliční lampy
a naše srdce tlučou v rytmu samby...

Plachetnice

Na klidné moře vypluly bílé plachetnice,
jsou jako v umyvadle plném ořechových skořápek
a jejich stěžně září v slunci jako svíce,
jak voda na mé kůži roztříštěná do kapek...

Přijdu

Pokorná a k smrti vysílená
před Tebou, Lásko, padnu na kolena,
zbavená všech vydobytých postů,
ztracená v ranním zpěvu skřivánčím,
přijdu k Tobě po dlouhém mostu,
po mostu, na němž se netančí...

Krátká košilka

Někdy si sním, když vzduch je plný
chvění, za víčky vidím elegantní klipr,
jak s grácií lehce krájí vlny
a čechrá mořskou hladinu i vítr

ta plachetnice vonící po čaji a vanilce..
Námořníkům se o ní zdává k ránu
o tanečnici v krátké košilce -
kouzelné královně oceánů...

Klobouk

Na stropě v modrém pokoji
počítám ovečky, čekám na beránka,
měsíc se venku topí v závoji
rozpitý na nebi jak bílá kaňka

a proužek světla sklem dveří v předsíni
proniká a s ním sem vchází noční svět
můj starý klobouk na skříni
vzal na sebe tíhu let...

Tajuplný

Dnes jenom já a malá noční káva.,
když květy lotosů jsou bělejší než vlny
a nebe rudé jako žhavá láva,
večer se zdá být tajuplný...

Skok II

20.11.2012
Jsem. Snáším se k zemi. Jsem sněhová vločka.
Ze všech sil volám, ať ohlédne se, počká.
Prochází mnou jako stínem a neví. O něm jsem snila.
Rozpouštím se v kaluži špíny jak malá mořská víla.

14.6.2014
Jsem. Snáším se k zemi. Jsem sněhová vločka.
Barevná vločka pokrytá pylem po babočkách
jejichž křídla jsem zlehka oprášila a teď tu tančím jako víla.
Je tady on - moje vše, o čem jsem tajně snila.

Stopy

Mezi lesklými korálky písku
posbírej pár něžných kamínků,
moře pak vlije vlny do otisků,
mně oblázky vtisknou jak polibek vzpomínku...

A kdybych snad přece jen jednou zapomenout měla,
rozházím oblázky do trávy.. zahladím stopy zcela...

Slůvka

Počítám hladké barevné oblázky,
které jsi chladil ve svých dlaních,
hebkými rty horkými od lásky
do uší šeptám Ti, když se bráním,

že některá slůvka, která říkám plaše,
zůstanou navždy jenom naše...

V nesnázích

Na nebi září Orion jak umyvadlo plné vody
a touha můj dům tiše obchází.
Okny i zdmi vysílá svoje tajné kódy,
se sklenkou vína jsem tu sama - v nesnázích.

Měsíce zář pro jednou si vypůjčím,
on jako poutník nad střechou se přesune,
na cestu za Tebou se vydám s ním
a potom už jen... sbohem, rozume.

Chvíle

Do některých chvil se nořit jako do peřin,
znovu a zase s nimi usínat a ráno vstávat.
Třeba do té, kdy s Tebou večeřím
a ještě vůbec nemyslíme na náš návrat.

Noční tmou ohňostroj hvězd srší,
nespím... Tvá paže okolo mého boku...
V zahradě na květy tiše prší..
Chtěla bych zůstat tak ještě tisíc roků...

U knížky

V očích máš dálku.
Dívám se, jak si čteš.. smím?
Přitom máš celý svět v čajovém šálku...
můj Malý princ s velkými sny

Obrázek

Až slunce nebude mít sílu,
až spolu zbudeme si pro sebe
v jednom maličkém bodě našeho světadílu,
už nikdy nebudu chtít být bez Tebe.

Do noci budeme si vyprávět, než nám dojde dech,
příběhy našich životů a klást si moře otázek...
Pak udělá se mlha na okenních sklech,
a já do ní nakreslím pro Tebe obrázek...