Čarodějnice

Pomalu mraky přitečou do údolí,
ohně už hoří a je v nich moře mystiky.
Není tu nikdo, kdo mou bolest uchlácholí,
kdo umlčí mé němé výkřiky...

Co bude ráno, netuším.
S tmou smutek vkrádá se do duší,
v příšeří vyvstane na nich každý šrám.
Za některých večerů je člověk neúnosně sám...

Pihy

V zahradě se vrba v něžných vodopádech
větví orosené trávy dotýká
dnes v souhvězdí drobných pih na Tvých zádech
chci všechny hvězdy spočítat..

Na hladině mého srdce
proplouváš... oči zavírám...
Drž mne pevně, miluj mne prudce.
Bez Tebe... denně umírám....

Večerní déšť

Vzduchem voní pokosená tráva,
padá rosa, první hvězda mává,
do sklenky na hladinu vína
z Tvých očí září světlo, které nezhasíná..

Vlaštovky protnou křídly mraky,
nastane večer - nebude ledajaký.
Hvězdy budou pršet jak květy leknínů
milenkám do dlaní a do klínů...

Napořád

Obtáhni dlaní kontury mých zad,
prsty rozehraj mé tělo jako pikolu,
ten pocit do mé kůže vepiš napořád,
jako se vryje monogram do kůry topolu...

Slabiny

Známe své slabé stránky
V noci je dnes špetka mystiky
Políbím něžně Tvoje spánky
Spolykám tiché výkřiky...

Znám Tvoje slabé stránky
Znáš dobře mé, a to zcela..
Jak starou věštbu od cikánky
tuším, vím - víc, než bych chtěla...

Pošeptám svá slova do tmy potichu..
pokoj jen mlčí.. a mně není do smíchu...

Nástup noci

Noc už sem vstupuje, neklepá,
v majáku zažehl strážce svíci,
na hladině obraz hvězd větru se neleká
a naděje je tak vzrušující...

Nechte si do snů svítit oblohu
tu černou lampu plnou souhvězdí.
Nic lepšího dnes popřát nemohu,
než cinkající hvězdy pro štěstí.

Šeptem

Hvězdy si šeptají,
že na okno kreslím Tvoje jméno...
malíčkem.. zlehka, potají...
Do rána bude pláčem oroseno...

Já?

Kolem je tolik krásných žen
něžných a hebkých jako hladina
a každá druhá nevinná..
Proč právě já mám šém?

Když chceš, tak drž mě a já jedno vím -
jestli mne chceš, stůj za mnou jako lev.
Pro Tebe v žilách proudí moje horká krev
a svoji vášeň neředím...

Vítr

Venku se zvedl vítr
učesal stromům větve jako vlasy
pár třpytivých něžných vloček
sneslo se na moje řasy....

Před Novým rokem

Za stolem usrkávám černou kávu,
nahlížím přitom do rukávu,
zda najdu nějaké verše na večer,
dřív, než starý rok uteče...

Zamíchám souhvězdí triedrem
v nebi od Mléčné dráhy zešedlém.
V té sedlině snad poznám, co mě čeká,
v  jakých se letos budu brodit řekách...

Probuzení

Trocha sladkých slov k večeři
šeptaných zpod kanafasu,
ráno, než slunce nebe rozčeří,
Tvé prsty zabořené do mých vlasů...

Zrání

Na stole hrnek chladnoucího čaje,
zachumlaná v županu
jak v hebkém kožíšku hranostaje,
sleduji oblohu... a čas jak měsíc zraje.

"Já vidím tady vyděděnce ráje,
a usmívám se, jabka nožem kráje,
ať nasušená stanou se nám čajem.
Ne čas, to my, má drahá, zrajem."

I když jsem, drahý, zralá žena
ráda bych jablka šťavnatá, nesušená.
S časem se nesmířit, není hřích.
Občas si natrhám hrst malin nezralých...

Černé perly

Příběhy o Ohňové Zemi dobře znáš
teď dvě černé perly v dlani máš
jak naše nevinná hebká srdce
obě jsou křehká, nesvírej je prudce..
Až bude ta ohňová místa míjet Tvoje loď,
kdybych tam nebyla, jednu si nech
                             a druhou za mě do moře hoď...

Krabice snů

Chtěla bych znovu otevřít Tvou krabici snů
natrhat ze stromu plnou hrst třešní zralých
Chci abys se mnou mohl být svůj
a Tvou fotku kluka, když jsi byl ještě malý

Pevný bod

Když nebe rozetnou blesky, až oči mhouřím,
když mám strach, že se utopím,
buď pro mne majákem v bouřích,
v oceánu světa buď pevným bodem a já budu Tvým..

Voňavé sny

Pod peřinou chyť moji dlaň
a já se zase vzchopím,
přeskáču propast jako laň
v Mléčné dráze už se neutopím.

Pak něžně rozpleteš mi cop,
za víčky Paegas skáče přes příkop,

na hřbetě nůši snů nese do dálek
barevných snů... s vůní fialek

Vana

Do vany přitoč horkou vodu
tak, jak to mám ráda
Prádlo si nesvléknu, vždyť daleko je k brodu,
zatím Ti zlehka poškrabkám záda..