Obloha

Před domem v tričku je chladno
předčítáš tiše z noční oblohy
souhvězdí malba je a obloha plátno
hvězdy se smějí jak dortíčky z výlohy

Zimou nám drkotají zuby
vnímáme dech beroucí krásu
když jedna z hvězd se řítí do záhuby
aby se zapletla Labuti do ocasu

Lampář dnes hvězdy musí pozhasínat
Ty už je nezhasneš, protože usínáš
jen jasný Jupiter se může oknem dívat
jak ve spánku mne objímáš...

Říkání

Řekni mi slovo.. a já je opředu
něžnými rýmy jak krajkami sněhu na větvích
a velkou hvězdu vetknu do středu
ta vločka po slovech pak steče v krůpějích

Usměj se na mě a Tvůj úsměv
vtisknu si jako pečeť pod víčka
pak na čelo do spaní políbit zkus mě
ten polibek do noci bude svítit jako bludička

Záře

Měla jsem strach, dívala se kradmo
slunce mezi stromy jako plamen svíce
Tys prolétl mým srdcem na dno
rychle a tiše jako létavice
hvězd spadlých na zem dotýkat se není radno.

Té hvězdy jsem se dotkla.. nepropadla k zemi
vezmu ji do dlaní, ať se v srdci neutopí
září tak krásně .. nejjasněji mezi všemi
Jak Vega, nebo jako hvězda v Kentaurově kopí
září Ti v očích, když probíráš se mými kadeřemi...

Ve svitu měsíce

Ztracená v poušti nevyřčených slov
měsíc zpopelaví, až překročí nov
v tom svitu uprostřed noci mě chraň
polož mi do dlaně Tvou horkou dlaň

Jen Ty smíš vidět mé tělo bez retuše
smíš znát, co váží moje duše

Do srdce vrýt punkové ornamenty
všechno a víc... to smíš jen Ty

Hřích

Políbil jsi mě do vlasů
a tím jsi do nich zaklel hřích
poznám Tě po vůni, po hlasu
podle Tvé siluety ve dveřích...

Poslepu dech Tvůj v pomlkách
poznám.. má vlastní rytmus v tichu znící
chvění našich těl v prolukách
vykreslí siluetu v svitu svící

Zavřu oči a vím, kdybys tu byl,
jistě bys moje vlasy zase políbil...

Co když..

Co jestli mě nepodržíš,
až budu padat po zádech...
Co když to vlastně ani nevíš,
že právě teď mi došel dech...

Co když už se nenadechnu
a voda za mnou zavře se
jak poraněné zvíře zdechnu
a svit z mých očí proud navždy odnese...

Šero

Na dveře jak déšť padá tma
obejmi mě a sejmi tíhu z ramen
noc zdá se být dnes bezedná
v srdci jen jiskra.. žádný plamen

V nočním šeru ... tiše si spolu šeptáme
vnímám jen pohyby Tvých rtů
Tvůj hlas, příběhy dosud neznámé
jsou visutým mostem mých snů

Posviť..

Jsme malé ostrovy, plujeme oceánem,
světélkujeme temnou nocí
Posviť mi.. ať shledáme se spolu s ránem,
nenech mě, prosím, bez pomoci...

Nevidím hvězdy, mléko se nebem rozteklo
přestávám věřit zázrakům...
často mám k Tobě tak daleko -
dál než k bílým oblakům...