Pokora

Když utápím se ve smutku a zlobě,
když smrti věřím víc než sobě,

když hrozí mi, že ztratím svoji cestu,
tak posadím se v trávě pod jabloní

Ty potom... slož mě jako stavebnici,
jak v Golemovi zažni ve mně svíci.

Já na kolenou v tichém gestu
pokorně před Tebou svou hlavu skloním...

Proč...

Chtěla bych spatřit hvězdu, jak padá k Zemi
a cítit, jak mi srdce rozechvěje.
Marně se toulám spícími ulicemi
s kapsami plnými beznaděje.

Svírá mne úzkost a v dlaních nemám nic,
slzy se zadrhly a visí někde v hrudi,
pak zaplaví černé terče zřítelnic,
vím, z toho snu nikdy se neprobudím...

Proč má jít láska s bolestí ruku v ruce?
Proč se tmou rozléhá dotěrný rytmus mého srdce?

Některé věty

Na některé věty.. už není co říct..
jen v krku pálí pláč,
jak uvnitř srdce tiše hoří.
Jen ono ví, co já jsem zač..

Některá slova jsou palčivá
jak slunce na poušti.
Pláču, jen když se nikdo nedívá..
Kde je to tlačítko, kterým se odpouští?

Na duši bolí mě šlápoty.
Kdyby tak šlo zchladit srdce vodou.
Jsem tady sama.. právě tak, jako Ty..
a polomrtvá touhou..

Superměsíc

Růžový měsíc a jeho moře
ve večerní výloze
tak, jak byl stvořen,
koupe se v obloze.
A tady zatím půlka léta
Slyším jen ticho.. a tep světa

Tanec na hladině

Jsem jenom kapkou v moři Tvých snů
tančím svůj tanec na hladině
občas se topím v mořské pěně dnů
s rukama složenýma v klíně...

Když Tvá paže se mne nedotýká
hodím Ti lano a naše ruce se pak spojí
Jsem něžná a křehká jako majolika
jsem lodí v bouři, Ty buď mou bójí...

Zpráva v láhvi

Ještě si někde pluješ mořem
a čekáš svého adresáta.
Přináší lásku, nebo hoře
ta slova větrem rozevlátá?

Jsi tajuplná zpráva v láhvi ze skla,
vlny si s Tebou pohrávají,
jsi jako slza, kapka lesklá,
tomu, kdo čte Tě, dech se tají..

Krasohled

Rozkošnicky přivírám svá víčka
pod řasami mám krasohled
prohlížím Tvé dlaně přes barevná sklíčka
z čar tam máš poskládaný celý svět

Jsou jako cesty - svět plný znamení
a tajemných krás, zdali je rozpoznáme včas?
Nebo je přehlédnem životem znavení?
Chci být Tvým znamením.... uslyš můj vzkaz....

Pojeď

Brodím se tmou, teče mi do šálku
pojeď už za mnou a krájej dálku
ukroj kus noci, ukroj kus mého bolu
ukroj kus noci a sníme ji spolu

Nehoda

Když měsíc usnul, komety své šaty svlékly.
Otevřel oči, lekl se a srpkem propích do oblohy díru.
Hvězdy se tou dírou rychle rozutekly.
Nebe je černé - ony toulají se po vesmíru...

Veď mne

Po nebi jdou mraky jako černé saze
příliš pomalu se Země pro mne točí
ztratím se tiše na oběžné dráze
vidím miliony hvězd, září jak Tvoje oči

Hej, chlapče s očima plnýma hvězd
chci se dát Tebou ve tmě vést
často se v temných nocích ztrácím
a nejsem dobrá v navigaci...