Hořká

Když souhvězdí jsou skryta v mracích,
to pláče tulák po hvězdách.
Právě se ze svých výprav vrací
a ve vlasech má hvězdný prach

Když on je smutný,
zhořkne mléčná dráha z čokolády,
marcipán planet přestane být chutný
a komety se obracejí zády

Až ze svých poutí bude zpátky,
až vypláče se z jeho bolu,
přijdu mu naproti vesmírnými vrátky,
tu hořkomléčnou dráhu sníme spolu

Puzzle

Svět je plný rozházených dílků
skládanky našich dnů
plný na kolena padlých snílků
kladoucích k sobě střípky snů

Skládáme pomalu i chvatně
každý dle svého obyčeje
skládáme od krajů, někdy matně
a někdo skládá jenom obličeje

Někdo dle návodu a někdo podle fantazie
někdo skládá poslepu a někdo od srdce
obrázek pohne se a vlastním životem si žije
někdo staví podle plánku k jiné skládance

Někdo potřebuje přesné instrukce
skládáme životy z příběhů i věcí
aby dílky zapadly do pevné konstrukce
přitom my všichni jsme stavitelé křehcí

A já až v tichu dnešní noci vím,
co v mém obrázku jasným písmem stojí
že Ty jsi voda na můj mlýn
Ty jsi chybějící dílek do té mojí...

Vodě hladkost
Ptákům volnost
Andělům lásku

Tulák

Málo ho vídám
marná sláva
zahlédnu jeho stín
za druhou hvězdou zprava

Zamává na mě
svou bílou dlaní
něžné sny vklouznou
do mého spaní

A mléčná dráha z hvězd
upečených dozlatova
ta dráha copatá
věčného tuláka zase schová

...

Když umírá anděl
lehne si, čeká
až voda přestane
proudit v řekách
až moře nebude se
prostírat do daleka

Zavřené oči,
semknutá víčka
nechce už víc
myšlenky hýčkat
jen slza steče
jak tichá říčka

Být něčím snem
ve dne i v snění
nic menšího smyslem
pro anděla není
než v každém nádechu
pocítit něžné chvění

Leží a čeká
a ve chvíli příští
jeho dech ztratí se
v tmavém bludišti
moře se dál prostírá do dálky
a vlna se o břeh tříští

Město

Za nocí kráčím po střechách
pokrytých pálenými taškami
město je plné siluet domů
a temné nebe nad námi

Město poskládané jak origami
je tiché a svítí do daleka
proudy světel vlní se
jak hladina a její řeka

Sedám si za komíny a
ohřívám si ruce zkřehlé
pak pohne se cosi
v domě protilehlém

Tam v přítmí svíček za  oknem
kde na parapetu vločky tají
stojí dva stíny - on a ona,
stojí tam spolu a rty se zlehka dotýkají.

Ukolébavka

Anděl spal dnes na hladině
oceánu Mléčné dráhy,
přikrývkou mu hvězdy byly,
hřály a on spal tam nahý.

Kolébal ho jemný vánek,
oblékl ho do peří,
trochu pírek slétlo na Zem,
smutný ten, kdo nevěří.

Bohové

Bohové vrhají kostky
v nejnepříhodnější čas,
zda chceme býti hráči,
neptají se nás.

Z vězení vypouštějí lásku,
která ničí nebo tvoří,
mnohá srdce zmítaná
tou láskou choří a mnohá hoří.

Tak vrtošivý vítr zanesl ji k nám,
je tady, zastavil se čas.
Plamen srdce chvěje se
a potom zase hoří v nás.

Sněžení

Vločky dnes něžně mrholí,
každá je jiná docela,
padají na chodník a taky do polí,
v každičké jedné je přání anděla.

Lidé k nim tváře zvedají,
snad poselství v nich tuší,
vločky jim na řasy sedají,
každému plní sny a moc jim sluší.

Hodinky

Sametová noc je tichá
i budík jenom zlehka dýchá
a netopýři ke startu připraveni
vyšlou signál, čekají na znamení.

Dnešní noc sladká je jak pralinky,
nekončí, snad zapomněla hodinky.
Měsíc se usmívá jak dortík z marcipánu,
obloha plná hvězd jak žlutých tulipánů.

Strážný anděl

Když anděl síly ztrácí,
když k ránu do světa se vrací,
ve kterém nic ho nečeká,
někdy se stane, že potká člověka

Očima zamrká a řasami
rozvíří vzduch nad jejich hlavami,
jejich pohledy se potkají,
beze slov spiklenecky šeptají

Anděl pak přestane se bát,
můžou se spolu smát a hvězdy počítat
a člověku může stát se údělem
andělu býti strážným andělem :)

Polibek

Andělům souzena tělesná láska není
neznají sladkost políbení
znají však lásku, kterou častokrát
duší se na dálku smějí dotýkat.

Když anděl člověka v myšlenkách políbí
svou pomoc navždy tak přislíbí
v jediném polibku spolu pak vzlétnou
aniž se kdy jejich rty střetnou.

Kouzlo

Kouzelnou hůlku má
bloudí s ní po hvězdách
ta bytost tajemná
ve vlasech hvězdný prach

Snad jednou, znavený
svou cestou, klidu se naučí
vesmírné zahlédne znamení
anděla vyhledá, usne mu v náruči

Zůstane v objetí světelné roky
načerpá síly, jež mají jen vyvolení
až k hvězdám dalekým stočí své kroky
čeká ho okamžik překvapení

Zatímco spal, zmizelo kouzlo navždy
hůlka je prach, on zmatek má ve tváři
prstem se dotkne pohaslé hvězdy
ta pod jeho dotykem náhle se rozzáří