Bohové vrhají kostky
v nejnepříhodnější čas,
zda chceme býti hráči,
neptají se nás.
Z vězení vypouštějí lásku,
která ničí nebo tvoří,
mnohá srdce zmítaná
tou láskou choří a mnohá hoří.
Tak vrtošivý vítr zanesl ji k nám,
je tady, zastavil se čas.
Plamen srdce chvěje se
a potom zase hoří v nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat