tamtamy

Do oken bubnuje déšť
zní jako tiché tamtamy
Jsi v mých snech, kamkoli jdeš
a naše sny jsou protkány...

Pozdě

 

S nocí vítr nabírá na síle
právě tak, jako můj cit
jak moje láska blíží se do cíle
je pozdě... nic nejde zastavit

Jarní

Andělé bývají v rozverné náladě
poránu od rtů jde jim ještě pára
však pampelišly v zahradě
jsou zlatýma očima jara...

Otisky

Nemůžu spát a dopočítat se beránků

nořím se zpátky do těch časů

kdy svými prsty bloudíš ze spánku

v záplavě mých světlých vlasů...

A zase cítím každý dotek

jako bys právě tady stál

tvář z rozmazaných fotek

čas vepsal mi a fotky vymazal

Tvé rysy do duše jsou ostře vryté

mé srdce uloupil´s jak něžný dareba

už nezbývají kousky nedobyté

vybledlých fotek netřeba

(Pozn. tato báseň ležela v šuplíku tak dlouho, že už ani nevím, jestli je vlastně moje)

Letní odpoledne

 

Mraky jsou z cukru - moučky
jak ovce tvoří nadýchané hloučky
pak přesypou se jako hodiny -
změní se ve veselé delfíny

a někde vysoko, vysoko nad námi
moře modré, až voní chrpami
na patře jemná chuť tramínu
letadly vyjeté koleje v akvamarínu...

Linka snů

 

Scházím se s Tebou ve spánku

čekáváš na mě na konečné

na lince snů.. můj beránku

polibek, pak jdeme společně

malovat na plátno noci 

štětcem z vlasatých hvězd

zažívat zase ten pocit

nechat se Tebou vést

vedeš mě jako princeznu

po naší tenké lince snů...