Nemůžu spát a dopočítat se beránků
nořím se zpátky do těch časů
kdy svými prsty bloudíš ze spánku
v záplavě mých světlých vlasů...
A zase cítím každý dotek
jako bys právě tady stál
tvář z rozmazaných fotek
čas vepsal mi a fotky vymazal
Tvé rysy do duše jsou ostře vryté
mé srdce uloupil´s jak něžný dareba
už nezbývají kousky nedobyté
vybledlých fotek netřeba
(Pozn. tato báseň ležela v šuplíku tak dlouho, že už ani nevím, jestli je vlastně moje)
Žádné komentáře:
Okomentovat