Prší

Prší... Déšť třpytí se na oknech jako drahokamy

smutné a ledové, až mě srdce studí 

Vzdálený na druhé straně světa připadáš mi

Tak na mou bolest, kterou cítím v hrudi

jak poselství, jak milosrdný lék

do každé kapky vtiskni, prosím, pro mne polibek...

Noční

Cítíš to? Přichází noc. Zhluboka dýchej.
Vůni té chvíle míchám s tmou a zaklínám
Zavři oči. Potichu..  nikam nepospíchej
když všechen čas na světě patří nám

Zvuk Tvého srdce

Někdy jsi blízko, někdy vzdálený
Tvá slova zní sladce a hned zas trpce
Temný hlas mlhové sirény
 je nářkem Tvého srdce

.....

Zabloudíš prsty v krajině mých vlasů
Já najisto jdu - znám Tě tisíc let
ve sprše Tvých polibků hledám spásu
Tak snadno mohu láskou zešílet

Pochyby

Vím, že jsem někdy příliš vášnivá
však večer, když vpluji do peřin jak do vlny
tak bývám smutná a když se nikdo nedívá
mívám strach, že nejsi připravený, že ještě nejsi úplný

Zkouším

Zkouším na Tebe nemyslet
po nocích stýská se mi víc a víc
a po dnech s Tebou jakbysmet
teskně psi vyjí na měsíc

Konec zimy

Poleť, vlaštovko černokřídlá
s peřím jak hebký aksamit
Zima své pozice neuhlídá
poleť od dalekých pyramid

Zvyk

Člověk by řekl: "Zvyk"
když v lásce vyprchává úvodník
však stále cítím tu samou nervozitu a věř mi,
že se mi chvějí prsty, když stojíš mezi dveřmi...

Obavy

A co když možná přece jenom ano
co když jsme pod skořápkou velmi křehcí
co když v nás cosi jednou ráno
jak zoubek v hodinách neslyšně cvakne - nebudou svědci

Najednou duše se nám zchromí
smutek ji zaplaví jak protrženou hrází..
Co když se v nás náhle něco zlomí..?
Když čekáme něco, co dlouho nepřichází...

Jen jednou

Život je dobrý a někdy špatný
Často obojí najednou
Občas závratný, pokaždé nevratný
Právě teď. Je náš. Jen jednou.

Let

Ležíme křídly na mracích
jak na cukrové vatě vytrhané z cích
Shora jsou lány kakaovým práškem posety
a drobné domky pestré jak konfety...

Srpek

Dnes v inkoustu večerní oblohy
Venuše září v tureckém oděvu
a srpek měsíce pluje jak bělice,
jak loďka, jak ústa v širokém úsměvu

Zpráva

Když připluje od Tebe zpráva
srdce se rozbuší a chrlí horkou lávu
a duše řasami vzrušeně mává
jak křídla bílých pávů

Oáza

Ticho je čarovná oáza s oblohou modrošedou
stvořená pro lidi jako já - pro tiché blázny
Ticho mi dává možnost být sama sebou
Slyším v něm růst svoje myšlenky a sny

Omluva

Bývá mi líto zbytečně promlčených chvil,
kdy každý z nás jsme zcela jiný světadíl
a oba cizí řeč nás svrhne do chaosu
jen proto, že nedohlédnu na špičku svého nosu

(@Trivius)
Někdy jsou lepší slova nevyřčená,
než zbrkle měřit svoje síly.
Vždyť z galér mezi světadíly
je vždy některá potopena.