Vánoční cesta

Dnes s první vánoční hvězdou
která se rozzáří na plátně oblohy
která se vydá vesmírnou stezkou
zdánlivě bez mapy, plánu, bez předlohy

s tou první hvězdou mé srdce splašené
vydá se za Tebou do dálky nocí
černou tmu jasným ozáří plamenem,
v myšlenkách jsem s Tebou... o Vánocích

Slunovrat

Zítra je zimní slunovrat
je ticho. Zavírám oči, ptám se
jak je to dlouho, co máš mě rád?
Dotýkal ses mě v těžkých časech

Jak pečeť obtisknu si Tě do paměti
muž, s nímž se život ve vteřině prožije
s nímž slova sama skládají se do souvětí
svého Romea má najít každá Julie

Skrýš

Budu teď upřímná, nebudu lhát
kde je má skrýš, co držím u ní stráž
Každou pusu, co nemůžu Ti dát
schovávám pro Tebe pod polštář

Bez hranic

Mistrále, divoký honče mraků
příteli jižních ptáků
tančívám podle Tvé píšťalky
letět tak s nimi... do dálky

Na vlnách nočního deště
už zase pluji, dumám, kam se dát
které tajemné cesty podniknout ještě
jak zpěněné hřbety vln osedlat

Ten svět je vesmírem mých zřítelnic
naše sny o hranicích neví nic...

Běh

Je dáno každému svůj úděl nést
ač bychom chtěli tak velmi
nejtajnější znát tajemství hvězd
vesmírem s elegancí šelmy

tmou běžet a letět s lehkostí volavek
Cosi nás pohání jak štvance
dosáhnout na hvězdy zářící do dálek
v rytmu nekonečného tance...

Noční město

Světla aut za zimních večerů
svítí jak přístavy na Perlové řece
ulicí bloudím v rytmu srdce úderů
Občas jsou dny, kdy domů se mi nechce
propadám tmě, jejímu koncertu
nočnímu městu odezírám ze rtů....

Poznání

Sedím tu, život říká mi: "Pochop,
marná sláva, víš, někdy se stává,
že Láska není vítězný pochod
Láska je pokora.. a skloněná hlava...

Bez důvodu

Láska má proti nám výhodu
někdy se bráníš a sám sobě lžeš
však láska často nedbá důvodů
a prší z nebe jako něžný déšť...

Proti proudu

Duši rozepnout jako křídla
jak kabát, co nedá nadechnout
Běžet, aby krev v žilách nevystydla
na kraji louky boty zout

Zas vnímat každý úder srdce
a cítit všechny vůně, krásu
Jak dítě celý svět mít v ruce
vrátit se proti proudu času...

Bolest

Život vyvzdorovat stojí sílu
když osud sám se neumoudří
jak nepřítel když číhá v týlu
pak třeba je zapřáhnout bouři

přitáhnout otěže, osedlat a rychle zkrotit
chytit ji, když se prudce točí v polích
spojím se s Tebou všem živlům navzdory a proti
Miluji na Tobě všechno, co Tě bolí...

Na křídlech

Zvolna zakroužit na čapích křídlech
vysoko nad Tvým domem, já vím - nesmím
Jen hledím k mrakům, nádech, výdech
vzduchem se line sladká vůně cesmín

Den usnul, s otevřenýma očima sním
myslím, že není pro mne pomoci
Nad Tvým domem, to zcela jistě vím
na čapích křídlech dnes budu kroužit do noci

Snídaně

Chci s Tebou někdy posnídat
ráno dát kávu na podnos
a očima Ti něžně povídat
co za tajemství svěřila mi noc

Slyšet, že mě máš stále rád
vklouznout zpět do peřin provoněných
smát se a do uší nechat si pošeptat
kolik snů máš ještě rozesněných

Síla

Mám v sobě sílu, kterou chci Tě
aby sis natrhal náruč plnou hvězd
vyzvednout k nebi jako dítě
a nebo Ti ty hvězdy shora snést

Já cítím sílu uvnitř mého srdce
jak roste naproti Tvým snům
jak jádro plodu ve skořápce, v slupce
křehké, však korunou pak sahá k oblakům

Elegantní vesmír

Budeme tak dlouho jenom ztroskotanci,
dokud do skládanky nezapadne jeden dílek
Vesmír je dokonalý ve své eleganci
Já nejsem fyzik, jsem jen snílek,

však tuším a někdy mívám trochu strach,
budoucnost vesmíru je ve hvězdách,

dokud vědci nezjistí a neřeknou to všem,
že láska je jeho skrytým rozměrem...

Máky

Stromy se zvolna halí do zlata
z drátů už zmizely i vlaštovčí fraky
je čas, kdy bývám k slzám dojatá
a nebe kvete jako vlčí máky...

Verše

Verše psávám jako klavírista
mé prsty tančí v klávesách
s večerem pouštím je a jsem si jistá
tma s nocí hlásky učesá...

Chvění

Jsou noci, kdy i tma se chvěje
má krev jak hřbety vln je zpěněná
já mířím k Tobě, do naděje
a cesta do světla je oděná

Platany

Když stýská se mi, až to bolí
za nocí vyjdu před náš dům
déšť vítám, na tvářích kapky solím
a vítr češe listí platanům

Brodím se záplavou, šlapu po té kráse
v rádiu předpověď ze sedliny věští
léto pomalu rozplývá se
tak, jako mizí slzy v dešti

Kdysi

Kdysi pod hvězdnou oblohou
šplouchání vln a celý náš svět
Chladivé oblázky u nohou
my dva a něha našich vět

Horké dlaně se k sobě vinou
Chvíle, jež světlo hvězd nezachytí
Tajemství ztracené pod hladinou
chycené s ránem do rybářských sítí

Stvořitel

Jsi celý můj vesmír, celý svět
s Tebou se nechci dívat zpět

a s chutí ujídám z života koláče
stvořiteli dnů plných úsměvů
stvořiteli mých dnů bez pláče
mojí duše sladkých záchvěvů

když jsi blízko, tak mě neubývá
stvořiteli dnů, kdy jsem živá....

Jejich sny

Vítr a slunce a dešťové kapky
O čem si asi tiše sní?
Vítr nám z vlasů chce svléknout čapky
Slunce a déšť, o tom, že den projasní

Smíření

Moje hradby dávno byly strženy
když nejsi se mnou, den i noc mne zebe
Víš dobře - beze mne jsi ztracený
stejně tak jako jsem já bez Tebe...

Vyčkávání

Paprsky slunce do kůže si vpříst
a hladce klouzat po proudu
oděná do něhy jako spadlý list
hladinou řeky, jíž se nabídnu
Však zatím kráčím pouští dnů
jak karavana velbloudů...

Cyg X-1

Jsi tajemná hvězda zrozená
V souhvězdí Labutě
Ve středu galaxie schoulená
Pod vesmírné perutě

Jsem vtažená do Tvých sítí
Nic už mne více nevyprostí
Blížím se k Tobě - padám, hořím, cítím
Dotkla jsem se horizontu událostí

Z dávných dob

Sny jsou hvězdy na noční obloze
šupiny na hladkých hřbetech ryb
sny voní babiččiným přehozem
přes postel z dob, kdy bylo líp

V úplňku

Tancem pro dnešní noc je tango
Chtěla bych s Tebou tančit, víš?
Měsíc dnes dozraje jak mango
Jak zralé mango, když ho rozkrojíš

Šípková Růženka

Pod kůží mám zabodané trny
Kde bloudí rytíř, co mě vzbudí?
Nejsem princezna bez poskvrny
Zkus přitisknout ucho k mojí hrudi
Možná, že není Ti to vhod
Srdce mi pro Tebe tluče o závod

Ty

Jsi strážcem majáku, poslední akční hrdina
Musí být osud, že můj život ten Tvůj protíná
Jsem tajemný hrad, Ty můj kastelán
Mapuješ mě jak dávní mořeplavci oceán

Kdo ví...

Kdo ví, kolik žalu ještě okusím...
Jestli musíš, pak si tedy pluj
Kdybys mě zase rozbil na kusy
tak už mě, prosím, neslepuj...

Slunovrat

Za záclonou se mihlo cosi
Dnům jako každý rok dal mat
Zas delší noci se prý nosí
To přišel letní slunovrat

U konce s dechem

Jenom tři tečky... polknutí
němé otázky, jež nikdo nezodpoví
Ach, tolik slov s hořkou příchutí,
která už nikdy nevyslovím.

S dneškem se moje rány zajizvily
jsem písní na rtech věčných tuláků
a cítím, že nemám už dost síly
na střemhlavý let... a konání zázraků...

Plátno

Noc je malíř. Pocákal štětcem nebe
Tu a tam šmouha v podobě mraků
Nic naplat, je to trochu rebel
Nad hlavou přelétne pár nočních ptáků
Do souhvězdí náramné výjevy noc vnese
To nejkrásnější plátno nad ránem rozplyne se...

Návraty...

Dnes jako kdysi tajil se mi dech
když přede mnou byl svět divukrásný
Na místech, kde létají na křídlech
duhoví motýli, vlaštovky a sny....

Ráno

S ránem se město nadechuje
lidi proudí jeho tepnami
letadlo oblohou pluje
vysoko, vysoko nad námi

Nad sousedovým domem krouží čáp
vrzají parkety v mém bytě na míru
kohoutek kape kap kap kap...
Naslouchám zvukům vesmíru

Staré časy

Věřím, že s námi jde dál i to, co zdá se, že se ztrácí
některá vzpomínka trvá a z duše stále tryská
vyneste nápis ke hvězdám, nebeští ptáci
že se mi po těch starých časech stýská...

Moje trička

První je bílé jak sněhové vločky
z dalšího mňoukají dvě kočky
jiné je sladce jahodové
poslední - prostě jenom do vé

007

Splynout dnes večer s tmou
Do snů zas bludičky mne zvou
Zaposlouchat se do ticha
Prosím jen protřepat. Nemíchat.

Prosívám

Prosívám dny, ať neběží jak závodní chrti
Tak často prosívám svoje dny mezi prsty
Čas ocasem vrtí jako chrt hladkosrstý
Můj čas - ten prostor mezi láskou a smrtí 

Od úplňku k novu

Dny ubíhají potichu
měsíc couvá smekaje
tma chutná sladce po hříchu
a nikdo z nás se nekaje....

Dívám se

Dívám se z vany do oken
plných modrobílých vzorů
venku je trochu chladný den
však jaro proudí do všech pórů
a vlaštovky krouží pod nebem...

Pojď

Pojď, odvážeme loďku od mola.
Když Hedvábná stezka není pro nás,
poplujem. Čeká nás nová kapitola.
Možná jsem neřekla, že nemám kompas.

Proč skládat si hned rekviem?
Možná že život jako svět si podrobíme celý.
Snad nakonec se nějak probijem...
lodí s osmi plachtami a padesáti děly...

Miluji Tě

Potichu vystupují z šera
Všechna ta slova z mého nitra
Miluji Tě více než včera
Miluji Tě méně než zítra

Psáno na parapetu

Na parapet déšť maluje vzpomínky
Slunce a cesty a na nich kamínky
Co ukazují směr, kde přespávají víly
Tam všude, můj milý, spolu jsme byli

Koníčku můj

Byl jsi můj splněný dětský sen
ze světa příběhů a krásných pověstí
kouzelným učinil jsi každý den
častokrát sáhla jsem si na štěstí

Na světlo uměl jsi vynést duši z temných slují
všechny ty cesty, kterými běželi jsme spolu
jak byly v zimě, v létě, navždy si pamatuji
obrazy mraků, stromů, motýlů a stvolů...

Byls moje tajné "kašlu na pravidla"
a průvodce mým údělem
každičký den dával jsi mi křídla
taky sílu být pro někoho andělem

Teď lítáš na mých křídlech v oblacích
už jenom ve snu uslyším Tě ržát
naposledy jsi do mých dlaní dých
na cestu největší pak musel jsi se dát...

Můj koníčku starodávný ohnivý
kdepak Ti dneska sněží do hřívy?

Po čem ženy touží

Obtiskni mi své rty na rameno
na víčka, na tváře, na řasy
šeptej, že jsem Tvůj osud
opakuj tiše moje jméno
udělej, co žádný muž dosud
miláčku, umyj mi vlasy...

Odpusť

Odpusť mi moje pochyby
když právě nejdu s Tebou ruku v ruce
a moji zbrklost, když mě políbíš
odpusť mi moje neklidné srdce...

Území

Přemýšlím, kolik pus Ti dlužím
Nikdy je nestačím vrátit, zdá se mi
Konečky prstů na Tvé kůži
značkuji svoje území....

Zajatec

Rýmy ušité horkou jehlou noci
k myšlenkám šťastným nechť Tě svádějí
Okouzlí Tě a zajme do své moci
můj příliv zveršovaných nadějí...

Měsíční moře

Stojím na Zemi a na dohled
visí bledý Měsíc nad stromy
je moří plný na krajích i uprostřed
tajemná, slaná, hořká i sladká - jako my

Moře zpěněné
   jak moje krev, když miluji Tě
Moře jasu
   když nadšená jsem jako dítě
Moře touhy
   když jsi v dálce a já sním
Moře oblaků
   v kterých mám hlavu, když Tě zřím
Moře vln
   to když se s námi houpá svět
Moře okraje
   slyším ho zpívat hlasem kastanět
Moře klidu
   když spočineme v objetí
Moře poznání
   když duše spolu odletí
Oceánem bouří
   proplujem v noci a on se potom změní
v Jezero snění
   za ranního kuropění

Mám plán - své úzkosti a stovky marných bojů
dnes na Měsíci utopit v Moři nepokojů

Málo

Někdy.. někdy stačí málo
Doteky a usnout na Tvé paži
Přikrytá jen kašmírovou šálou
Aspoň jednou ten okamžik zažít

Potom duši nechat stoupat prudce
Slyšet ji znít jak struny v klavíru
a vnímat euforii svého srdce
Jsi jediný můj ostrov vprostřed vesmíru...

Bezesná

Spánek prý je šedesátinou smrti
spím tolik, až divím se, že žiji
bloudím v odlehlých spánku čtvrtích
a snová víla už měsíce mne míjí

Úlet

Dívám se na nebe klíčovou dírkou
jak se tam v závějích hvězd brodí
moje myšlenky se špacírkou
co uletěly do vesmíru vzducholodí

Sleduji klíčovou dírkou, jak se jim daří
jak v Mléčné dráze mhouří oči slastně
jestli jim chutná, co strýček Měsíc vaří
po večeři z výpravy se vrátí a budou už jen šťastné

Dálka

Nikdo neví, co se ve mně děje
když poleká se duše, na chvíli zkamení
pak pláče mi do snů slzami beznaděje
slzami poznání, že dálka je naše znamení

Křídel blýskání

Začalo sněžit, bílo je po kraji
skrz okno dívám se, sklenku nedopitou,
stříbrné vločky se blýskají
jak v slunci křídla holubů nad mešitou

Vábení

Za doprovodu mihotavých hvězd
oděných v blýskavém staniolu
slyšíme z otevřených oken měst

svůdkyni noc zpívat barkarolu

Potichu

Láska se občas chová jako žena
dává nám sílu, však někdy celá vojska kosí
vchází nám do srdcí neslyšena
neb sametovou obuv nosí

Činy

Je tma a pavouci napnuli jak plachty svoje sítě
Se zasněnýma očima filmových hrdinů
Povídám: "Vyplujeme. Miluji Tě."
Je to Láska, která probouzí duši k činům.