Stojím na Zemi a na dohled
visí bledý Měsíc nad stromy
je moří plný na krajích i uprostřed
tajemná, slaná, hořká i sladká - jako my
Moře zpěněné
jak moje krev, když miluji Tě
Moře jasu
když nadšená jsem jako dítě
Moře touhy
když jsi v dálce a já sním
Moře oblaků
v kterých mám hlavu, když Tě zřím
Moře vln
to když se s námi houpá svět
Moře okraje
slyším ho zpívat hlasem kastanět
Moře klidu
když spočineme v objetí
Moře poznání
když duše spolu odletí
Oceánem bouří
proplujem v noci a on se potom změní
v Jezero snění
za ranního kuropění
Mám plán - své úzkosti a stovky marných bojů
dnes na Měsíci utopit v Moři nepokojů
Až hlava se mi točí z přemíry těch moří,
OdpovědětVymazatkdy fantazie hoří bez observatoří,
jen pouhé oko stačí (a taky srdce kus).
Mně na Luně se zračí Mare Angelicus.
*
OdpovědětVymazat