Novoroční

Fantazie je zázračný exilír života
ať i v dalším roce každý je zasažen
a také Láskou, ať vyhne se všem samota
ať najdeme vždy pod nohama pevnou zem

Každý má skrytý dar - je to v nás -
zachytit se létajících žebříků
chytat se rozevlátých komet za ocas
daleko za rozumem nechat logiku

Vryjme si štěstí do srdce, do duše, do kůže
a když přece jen vtrhne k nám bouře
přeji všem Lásku, která všechno zlé přemůže
Lásku, co z chladných hvězd dělá louže

Vánoční sny

Po pečení cukroví a po vánočkách
děti tak touží po sněhových vločkách
že nemůžou usnout, stále povídají
od slov se brodí ke snům -
               v nich na parapety sněhově hvězdy usedají

V dlaních

Jsi moje vzlétnutí zčistajasna
moje chuť zvednout svět za pačesy
jsi dokonalá definice krásna
můj triumfální tanec nad útesy

Můžem se vrhnout do hlubin vesmíru
vyplašit z éterických doupat anděly
půjdeme hned, jsme s časem na štíru
a už jsme dlouho sami běželi.

Celá má cesta k Tobě bylo čekání
vždyť mám Tě dávno vepsaného do dlaní

Plout

Chci se stát klíčníkem k branám Tvých smyslů
navždy být pro Tebe lahodným šálkem kávy
vzhlížet k Tobě jak k magickému prvočíslu
vídat Tvé oči žhnoucí jak jezera lávy
Nejsem ta, která by byla jenom pro okrasu
chci s Tebou plout jak hvězdy oceánem času

Hrachory

Motýli dnes skládali rýmy
nad květy hrachorů
jež v trávě se vznáší jak manekýny
fialové moře až k obzoru

Měsíc v pyžamu

Měsíc si stydlivě odplaval za mraky
trochu se rozmazal a skrývá rozpaky
někdo mu vykousl do pyžama díru
jako když stříhají děti do papíru

Nespavost

Nemůžu spát. Poslouchám ticho
jež v zahradě dřímá ve větvích
V duchně zní peří pod bílou cíchou
jak do Tvých stop právě napadaný sníh

Zahrada

Za víčky myšlenky nutí do běhu
obrázek jeden za druhým mne napadá
svět pocitů a snových příběhů
je moje věčně otevřená zahrada...

Sny

Některé noci jsou plné magie
tma svoji hvězdnatou vlajku vztyčí
cosi zvláštního náhle v nás ožije
semínka snů nenápadně klíčí

Listí

Podzimní listí létá povětřím
jak barevné papíry ze skicáře
Na hladinu malíř, jenž barvou nešetří
rozlil tmavý inkoust z kalamáře,
kterým se barví všechny soumraky
V řece se koupe měsíc z alpaky...

Přání

Na cestu přeji mnoho dobrého
Ať společný let je  hladký
Učit se číst v očích druhého
Číst v jeho větách mezi řádky

Podzim

Podzim si oblékl střapatou šálu
a barevné triko s dlouhými rukávy
Drze mě vyhnal ze sandálů
tak si jen přidám teplé mléko do kávy

Únava

Tak velmi, velmi unavená...
Na zádech skládám bílá křídla -
jak vločka sněhu do listí položená.
Dnes smím, když stojíš u kormidla
a pod tou velkou vlajkou únavy
jenom tak plujme. Mineme všechny přístavy.

Tváře

Večer si vyjdeš opuštěnou cestou
v sychravé matné záři
mlhy zvolna usíná město
v něm nespočet lidských tváří
Lidí, kteří snad chtěli říct pár vět
Ty v každé té tváři jsi spatřil svět

Peřina

Nad ránem tiše jako zloděj
ukradnu půl hodiny spánku
má peřina se chystá na východě
celá se zahalím do červánků

Zatoulaný

Zase se Tvoje kroky zatoulaly
projel jsi všemi vzdálenými městy
dnes ve větru mi slzy osychaly
a večer vyšly pro mne všechny hvězdy

Když hvězdy tančí

Voda se chystá být zrcadlem hvězd
když ony tančí za oponou soumraku
když se nás noc co noc pokouší svést
s jim vlastní grácií, s křehkostí náznaku

Večerní čtení

Bývá mi smutno, tak mě chraň.
Když s podzimem noc se dlouží,
na kůži cítit Tvou teplou dlaň
- jediné, po čem teď toužím.

Já za to na dobrou noc Ti budu číst
třeba povídky od Čechova.
Pokaždé usneš, než otočím třetí list...
Pro Tebe přečtu je ráda znova.

Večerní imprese

Křídel racků plachý šum
stříbřitá prška nad mořem
v srdci čirý nerozum
nesmělý měsíc tam nahoře
Na pláži spousta tajemných otisků
co divoký vítr vepsal do písku...

Poezie

Knoflíkovou dírkou v modré blůze
propadni do vesmíru mých pih
propadni kůži bílé jako sníh
jako já propadám poezii Tvé chůze

Uzel

Skrývá se často v mlze,
co jednou nastane
Rozetni gordický uzel,
ať uvnitř oheň zaplane,
jenž otevře v srdci bránu
ke všem ztraceným rájům...

Uprostřed

Uprostřed nočních můr trousících nicotu
které se vznáší nad oblouky našich životů
uprostřed mého věčného nepokoje
Dal jsi mi polibek... Teď já jsem Tvoje.

Zatímco Ty spíš

Chci políbit Tě vprostřed spánku
vkročit Ti do snů a obejmout Tě v nich
založit v knížce Tvoji rozečtenou stránku
na zádech prstem spojit souhvězdí z Tvých pih

Bajky

Můj děda večer na schůdcích u verandy
(podobných chvil dnes už je pomálu)
povídal bajky - maličké pilulky pravdy
balené v barevném cukrovém obalu...

Návraty

Vrátit se do míst, kde jsem byla dítě
otevřít zase staré rány
statečné úsměvy... trošičku křečovité...
naposled v zahradě natrhat tulipány

Ve staré vitríně porcelánová tanečnice
ručku má zlámanou a přesto jí to sluší
očima dítěte .... je krásná ještě více
má ruku zlámanou jak já kdysi svoji duši

Zmizení

Ztratit se jako měsíc, když je nov
zmizet jak z jarních strání sníh
jak malý zapomenutý ostrov
co vypadl z map námořních

Než odejdu

Než odejdu, mám pár neskromných přání
chci zase vidět příliv, jak nám cáká na nohy
a taky cítit doteky Tvých dlaní
než nás Bůh pošle doprostřed oceánu oblohy

Ocúny

Na druhém konci světa slunce pálí
mraky tam v dálce chystají monzuny
Jsi zpátky, mé vlasy se větrem rozevlály
Je podzim a kvetou něžné ocúny

Lapač snů

Můj milý, štěstím políbený
bez Tvojí pusy večer neusnu
nad rámem okna mívám pověšený
z mých černých pírek lapač snů

Protilátky

Lokty opřená o okenní parapet
nechci čas nikdy vracet zpátky
jsi tady Ty. Miluji tenhle svět
kde jsme my dva a na lásku nejsou protilátky

Ráj

Nevzdávej nic, jdi dál, jen kousek ještě
i když Ti po Tváři stékají kapky deště
neříkej nikdy dopředu sbohem
vždyť říká se, že ráj je hned za dalším rohem

Sítě

Za okny utkané sítě
mapy večerní pavoučí trasy
jak tenké stříbrné nitě
v korálcích rosy záblesky krásy
Jak ve Tvých očích. Ještě ... chci Tě....

Chuť

Pro všechny svoje trampoty
už vím, co chci a pro co dýchám
Chci láhev vína, co chutná jako Ty
a sklenku, která nevysychá

Plynutí

Ztratit se s Tebou v čase
být pohlceni životem
potápět se v celé jeho kráse
Tebe prohlásit za totem

Jsi to Ty, cítím to neustále
když políbíš mě na zápěstí
Ty jediný máš zvláštní talent
probouzet ve mně štěstí

Dvojplošník

Dvojplošník s trupem od slunce zlatým
proplouvá klidně mezi mraky
jak mezi bílými ostrovy z vaty
křídly mává dolů na čmeláky

Buď se mnou

Buď se mnou, když zlé sny v noci zrají
když mám čelo plné chmur
když se nad mým spánkem třepotají
křídla nočních můr

Dobré

Když najdeš něco dobrého,
jako by zazněla fujara
u pastýřových úst
Když najdeš něco dobrého,
musíš se o to postarat
a nechat to růst

Spát

Tak rychle zamknout oči za řasami
ať spánkem spravedlivých spím
někdy jsou sny jen se mnou a ne s námi
bývá mi k smrti líto, když Ti nechybím

Pochybnost

Co když se ztratíme v záplavě slov?
Mysl se topí, když naděje mažu
Temnotou nocí blíží se nov
Co když to prostě nedokážu?

V hlubinách

Ve spáncích cítím svoje srdce tlukoucí
vzduch chladne, přesto mám skoro úžeh
zapomenutá v hlubinách této půlnoci
toužím nos zabořit do vůně Tvé kůže

Upřímnost

Buď ke mně přímý, i když to bolí
líbivá slova jsou pro kohokoli
ve Tvých chci najít vzácné poselství
upřímnost je duší přátelství

Náš život

Dýcháš mi do vlasů a spíš
Jsme každý jiný a přece jsme si podobní
Mám v srdci Tvoje sny a Ty.. všechno smíš
Náš život je věc ryze osobní

Návrat

Před začátkem světa snad nebyl hřích
Ráda bych vrátila se do těch časů
Smutek a trápení má barvu jako sníh
Bělostnou barvu pramene mých vlasů

Bez Tvého úsměvu

Jediné ráno bez Tvého úsměvu
můj smích jak korálky dovede rozkutálet
Slzy už uschly. Není mi do zpěvu
Den se mi zbořil jak domeček z karet

Symbol

Lucernou sviť mi, když jsme ve tmě
já budu u Tebe, co nevidět
vždyť kdo symbol drží pevně
k tomu přichází celý svět

Šaty z mraků

Tma jako vystřelená z praku
zalila oblohu chladem zkřehlou
ta oblékla slušivé šaty z mraků
ušité zvečera horkou jehlou

O Tobě

Konečně spánek vkrádá se pod víčka,
kolik snů barevných má pro mě v zásobě?
A jak to, že dnes v noci snad každá písnička,
co v rádiu hrají, je právě o Tobě?

Dálka

Často dálka dobrodružstvím voní
mnohdy je smutná k uzoufání
chvíle bez Tebe mě bolí víc než loni
před dálkou mezi námi pokorně se skláním

Ať mi Tě vydá ze své moci
řekni, že je to jen zlý sen, co sním
ať s ránem zmizí ten mučivý pocit...
spolykat všechny svoje slzy, tak se utopím

Šém

Dokud se neobjeví kdosi - třeba jen tulák pouhý
a neprobudí naše srdce šémem
tak kolují nám v žilách potlačené touhy
po zážitcích, na které nedosáhneme

Na křídlech

Necháš si zlatou hřívu česat větrem
vždy držíš kurs správný
na křídlech Tvých křižujem oblohu
ve vlasech jehličí a s rozevlátým svetrem
koníčku milý starodávný
loučit se s Tebou nechci - nemohu.

Záplava

Obloha sype hvězdy z rukávu
divoce moje srdce tluče
tu záplavu hvězd s nocí přeplavu
znavená vklouznu Ti do náruče

Má Paní

Občas se přiblížíme zlomu
a někdy mě Tvá slova zraní
nic se pak nevyrovná tomu,
když řekneš mi:"Má Paní..."

Balónek

Vlaštovky nad polem si klidně loví,
žlutý balónek stoupá. Čí je asi? Čí?
Teplý vítr do vlasů mi poví,
že tohle léto ještě nekončí.

Duše nad vodami

Vím, jsme pouhé nic
dvě duše nad vodami
dva velmi staří známí
jen... dnes chybíš mi nějak víc...

Verše

Mé verše občas nedrží se rytmu
Nectí pravidla a postrádají nádhery
Někdy se ztratím, někdy zaklopýtnu
Snad proto, že je řídí mého srdce údery

Tvé myšlenky

Obloha posetá je hvězdami jak kvítím
čas měříš odlivem a přílivem
já Tvé myšlenky často cítím
o jeden úder srdce dříve

Ve vaně

Nechám se vodou olizovat
ve vaně není kam se schovat
bublinky na kůži jak v šampaňském jahoda
vzdávám to, nechám se vodě podat

Tančeme

Budeme spolu tak dlouho, jak můžeme,
když jsme tu na chvíli jen pouhou
a nelze od počátku začít,
celý ten kus života tančeme.
Pokud to nebude dlouho,
tak to prostě bude muset stačit.

Léto

Lány klasů šedé jak hladina oceánu,
chrpové nebe dýchám z plných plic,
to nebe stvořené v noci z létavic
a někde z dálky cítím vůni tymiánu,

padají pírka z křídel ptáků,
jsem lodí a obilí se vlní
a v sametových tůních
rudá barva vlčích máků

prudce tepe do spánků.
Stůj. Rozhlédni se, jak vzdouvají se vlny...
Z jejich tříště obzor bude brzy plný
sametově něžných červánků.

Slzy

Hvězdy jako chladné kousky křemene
třpytí se jak zlatavé plíšky
jak moje slzy mlčky zamčené
mezi stránkami Tvé knížky

Dlouho

Když jsi tak dlouho pryč

přepínám srdce do úsporného režimu

od něj nenápadný klíč

do kapsy vložím náhodnému pěšímu

když jsi tak dlouho daleko od mých snů

mé srdce zní jako hlas metronomu

ztlumené morfiem všedních dnů

však každým úderem volá: Vrať se domů

Stačí

Občas mi stačí k ránu
sledovat paprsky na východě
Starým autem si vyjet k oceánu
dívat se, jak vyplouvají lodě
Jen to mi stačí.. k tomu pár Tvých tichých vět
Jsem asi ztracená pro dnešní svět

Kapky deště

Když tančí kapky deště
chci se Ti do náruče stočit
Miluj mne, prosím, ještě
jen ať se nemusíme loučit...

My

Já ve dne hlídám Tvoje sny
Střežím Tvůj spánek líbezný
Po nocích držíš směr, já skládám křídla
Smím v klidu spát, když stojíš u kormidla

Hry

Čekám dlouho, tak splať mi dluh
Hrajeme! Nech zbytečných formalit
Buď aspoň trochu dobrodruh:
K obsazení cizí paluby připravit!

Strach

Chtěla bych po mostě z paprsků hvězd
přijít za Tebou, přestat se bát života
zatím však prolétám řadou nepřátelských měst
Pro dnešní noc zapínám autopilota

Jako moře

Noc černá. Vášeň vzrůstá prudce
Ty z mořské pěny jsi byl stvořen
a Tvoje nedostižné srdce
je nesmlouvavé jako moře

Přehrada

Řeka města barví vzduch do lila
Její proud chladivý je a krásný
Na konci ulice stojí přehrada na sny
Já se z té přehrady dnes napila

Lilie

Pavouk si utkal pavučinu
před spaním z květů rosu upije
vše s něčím souvisí, má prapříčinu
snad také proto rozkvétají pavoučí lilie

Zázraky

Na počátku se děly zázraky....
Cvrček teď v trávě jímavě rapuje
vlaštovčí křídla šumí pod mraky
paměť dnes večer čaruje

Na počátku se děly zázraky
Vzbudily naše sny a potom naději
Nebe je vysoko, noc má své diváky
A naše zázraky se stále dějí....

Vlaštovky

Jen vlaštovky sličné smějí nést
tajemství, které jim teď svěřím
Vylétnou za Tebou proti proudu toku hvězd
Vydrž, já šifruji zprávu do jejich peří

Bitvy

Píšou mi z úřadu Osudu:
Jak prý zvládám svoji roli?
Tak říkám, aniž cti pozbudu,
že naše zápěstí jsou pevně svázaná,
že mnohá bitva do morku kostí bolí
i přes to, že je vyhraná.

Odjíždět

Odjíždět znamená vždycky trochu umřít
na každém místě, v každém okamžiku
zanechat otisk prstů.. rtů.. nechat tam cit
ve vzduchu trochu němých otazníků

Každý náš pohled.. úsměv... možná někde trhá ledy
na cizí kůži dotek naší kůže
v každém našem sbohem, v každém naposledy
zaséváme kousek naší duše

odjíždět znamená trochu umřít, ať nechceme, či chceme
odjíždět znamená trochu umřít vzhledem k tomu, co milujeme

Okamžiky...

Dál nebaví mě samota
s ozvěnou podobnou hlasu ze záznamníku.
Zmeškala jsem ze Tvého života
už příliš mnoho okamžiků

Přesto vím

Zavřu oči a jdu rovnou za nosem,
když Tvoje slova pálí jako chilli.
Přesto nějak vím, že právě já to jsem,
s kým Ty máš dojít k cíli...

Měsíc nad městem

Nad městem vyšel měsíc
do noci v černém hávu však ani hvězdu neuzřel a tak mi vklouzl do rukávu

Z břehů

Pomalu noc už mi šlape na paty
tma jako řeka vystupuje z břehů
z nahých zad sklouznou mé šaty
a tělo vydává se pro Tvou něhu

Běh

Když psali jsme první stránku příběhu
osnova opřela se o vášeň a o něhu
netušila jsem, jak běh to bude daleký
spojit své srdce s tím Tvým navěky

Zapletená

Někdy se v noci zapletu
do snů jako do pavoučích sítí
omotají mě za letu
noční pavouci hbití
Ještěže do mých snů často chodíš
polibkem do vlasů mě vysvobodíš

Noční pošta

Na okna klepaly už barvy svítání
obzor byl štětcem natřený na růžovo
když z dálky jsi posílal psaníčka do dlaní
a čekal na každičké moje slovo

Noc sehnala do ohrad hvězdná stáda
nemohli jsme usnout, nemohli jsme spát
dokud neřekla jsem zaklínadlo: "Mám Tě ráda."
dokud neřekl jsi: "Mám Tě rád."

Svědomí

Vyžeňte dotěrné myšlenky
ty nezvané hosty
vyžeňte dotěrné myšlenky
když se pálí mosty

Duha

Kam vede duha a jak je dlouhá?
Nikdo to nikdy nezměří.
S kapkami deště sladkými jak touha
andělům štěstí dnes pršelo do peří.

Chybí mi

Chybí mi způsob, jakým říkáš slova,
jak se ve mně příliv viny rozhostí,
to, jak rozlobíš se zas a znova,
když vše pro Tebe je věcí cti.

Chybí mi bliknutí ledky telefonu,
když píšeš.. Chybí mi síla a občas naděje,
chybí mi Tvá vůně - jediná z milionů.
Může mi chybět něco, co ještě je?

Když odcházíš

Neznám hezčí pohled než obraz Tvých ramen
rovných a voňavých jak mívají sochy od řezbáře
neznám smutnější pohled než obraz Tvých ramen
když odcházíš, když skryješ výraz Tvojí tváře

Když odcházíš, mé řasy slzy ztěžka setřepou
srdce je sevřené jak v kleštích
Tvůj stín vyjde z místnosti dva kroky za Tebou
a na chodníku rozpustí se v dešti

Dírky

My dva spolu nikdy nejsme staří
díváme se, jak měsíc ve tmě zraje
skrz oblohu nám do usínání září
hvězdy jak malé dírky v podlaze ráje

Horečka noci

Večer se plíží dvorkem,
v dohledu není ani stín,
tma kolem sálá horkem
a noc mě spolkne jako aspirin.

Kočka

Jsem kočka divoká.
Nepřiběhnu na zavolání.
Toulám se v zátokách,
vracím se domů za svítání.

Až sama budu chtít,
otřu se o Tebe hebkým tělem,
přes půlku světa přijdu Tě políbit
hříšně i nevinně, pokorně i směle.

Nemá se žebrat o lásku, já vím.
Když však mi chybí na kůži Tvůj dech,
tak o Tvou lásku prosím. Vím, že smím.
Až přijdeš si pro mě - do noci čekám na schodech.

Letní

Měsíc si k večeři dá chleba s kmínem
prospí se na střeše za komínem
na cestu do zahrad hvězd se přeptá
a pak si s létem do svítání šeptá

Beze slov

Chci ráno brzy vstát a tiše s Tebou posnídat
když párek racků vyletí nad naše hlavy
moře mívá chuť si za svítání povídat
nesmělé slunce úsměvem nás zdraví

Vítr vykoupe se v mořské pěně - ta dává sílu růst
doletí na protější břeh moře a navrací se s nadějí
smějem se, když ukradne nám všechna slova z úst
jen přátelé a velké lásky ticho dobře snášejí

Šlápoty

V trávě jsou vidět šlápoty
to tma se plazí přes ploty
má víc než kočka životů
jak samet přikryje mou nahotu

Jediný

Na pár metrech čtverečních
Nehybná jako trosečník
Ležím tu celé hodiny
zakletá.... zachránit smí mě Jediný

Víla

Na gondole z měsíce
víla si sukně načechrala
vlasy jí zářily jak světlice
když hledala svou hvězdu, která se kamsi zatoulala

Osm

Když je Ti osm let
z kapsy Ti čouhá růžek kapesníku
a můžeš k hvězdám odletět
oknem svého pokojíku

Smích ze dnů se nikdy nevytrácí
svět vidíš z kopce nad stodolami
a sny jsou jak veselí ptáci
vybarvení voskovkami

Náramně chutná červená limonáda
máš věčně odřená kolena
minulosti směle ukazuješ záda
budoucnost sto světelných let je vzdálená

Něžný

Buď něžný ve slovech
když den je šedivý a pustý
a když mi občas dojde dech
buď něžný ve slovech tak, jak jsou něžné Tvoje prsty

Večerní chvilka

U břehu v rákosí se mihl stín
pod vodou rybám zatajil se dech
vážka se skryla za leknín
na hladinu sny sypaly se po hrstech

Sněží

Všechno tak voní, zavážeš mi oči
však vím, co teď přijde, nejsem dnešní
líbáš mě prudce, až hlava se mi točí
a okvětní plátky sněží z třešní

Ledy

Cítím Tvé pohledy
napínám uši
jak Tvé rty mi dnes pošeptají
že mi to sluší
a chladné ledy
na mé horké kůži tají

Zavřete oči

V šuplíku nočního stolku je zamčená noc
do ticha pokoje bzučí jak hejno vos
je nevypočitatelná a špatně cvičená
zavřete oči - tma vypouští Krakena

Pěna dní

Potkávají se noc a den
je to jen malá chvilka
den nocí bývá omámen
když unavený vysvléká se z tílka

Ráno pak setkat se je v chvatu zřím
den noci je neúnavný nápadník
někdy to mezi nimi zabouří
a lidé se pak brodí v pěně nocí... v pěně dní

Když se tak dívám

Když se tak na Tebe proti světlu dívám
Tvé rysy jsou obtažené žlutou linkou
Jako když slunce dá třpyt koňským hřívám
na chvilku v trysku, na kratinkou...

Jsi podtržený linkou žlutě zabarvenou
tak, jako důležitá slova podtrhneme dítěti
jak všechno, co se nemá zapomenout
tak, jako věty, které mám znát zpaměti

Galaxie

Mé prsty si na Tvé tváři hrají
okolo nás zastavil se čas
vzdálené galaxie prosvítají
bordurou Tvých řas

Zatoulaný

Den bez Tebe...  promarněný samotou
kde minuty vedou srdcem tupý řez
kde každá vteřina zní prázdnotou
Den ztracený jak zatoulaný pes

Odliv

Když mizíš s odlivem
mé srdce jak oheň vznětlivé
bolestí jiskry roní
vyráží za Tebou prudkým cvalem koní
Za ním o velikosti Sahary
krajina zažehlá požáry

Déšť

Déšť. Dopadá na střechy,
jako když vlna se rozbije a zkropí pláž.
Déšť. Prší mezi mé nádechy.
Nechápu, co na mně vlastně máš.

Otevři

Někdy tak křičíš, až zaléhají uši,
když bráníš svůj svět, když jej objímáš,
když máš strach, že Tvoje kruhy ruším.
To Tys chtěl víc. Chtěls všechno. Vzpomínáš?

Ze strachu, abys svou jednotu uhlídal,
se chováš jako vystrašené dítě.
Přitom máš velmi zvláštní dar
tu jemnou moudrost - rozpoznávat skryté...

Na prahu dalšího pokoje

Houslovým klíčem pláče
odmykám. Stojím před zvláštním obrazem.
V hlavě zní "Nechoď dál, však zpátky se neotáčej."
Tady je slepá cesta, tady je zakázaná zem.

Odnikud nikam se čas vleče,
uvnitř mne blátivé šlápoty.
Polykám ten tichý večer
s pachutí hořké samoty...

Večerní déšť

Večer sem spadl s deštěm
pomalu stéká po okenních sklech
chtěla bych volat: Buď tu ještě!
došla mi slova... došel dech...

Krása

Spatřím jen vrásku na čele,
když podívám se do zrcadla
a zatvářím se kysele -
další hradba mládí padla

a náhle vím, že nemůžu žít bez Tebe
protože když mě chytíš kolem pasu
srdce mi z hrudi vyletí až do nebe
Ty vidíš ve mně jenom krásu.

Úplní

Řekni, že osud nás nikdy nerozdělí
křičím to přání do nebes
Ať spolu úplní jsme a nikdy osamělí
úplní jak bledý měsíc dnes

Tygři

Po dnešku plném kyselých hroznů
slunce už utíká za obzor
tak rychle zmizet a ztratit se do snů
rychle, než tygři sejdou z hor

Dívka s vějíři

V zahradě tančí dívka s bílými vějíři
jak toreador mávající muletou
na chvilku nepostojí malíři,
divoké květy jí ve vlasech rozkvetou
Do tance s vějíři vplétá
snad všechnu vášeň světa

Souhvězdí andělů

S nocí obtisklou do mých zorniček
sleduji nitě hvězd utkané do smyček..
Jestli je někde v obloze souhvězdí andělů,
tak jistě vypadá jako stráň rozkvetlých podbělů

Muž z Ria

Že prý je láska trochu slepá
Je sladká, když přilévá med do opia
Beze slov košilka se sama svléká
Když políbí mě ...můj Muž z Ria

Žluťásek

Ukázal´s na mou slzu na řase
jak si tam ze štěstí pramení
a na prst Ti usedl žluťásek -
myslím, že je to jasné znamení

Zloději

Zorničky jsou okna do vesmíru
rozšíří se, když na naše sny berou míru
Nedosáhne na sny, kdo pochybám se neubrání
- pochybnosti jsou zloději odhodlání

Musíš

Často teď potřebuji slyšet
pár Tvých slov
vyřčených třeba jen velmi tiše
noc bývá chladná jako kov

kdo ví, co ten chlad může způsobit...
Slib mi, že jednou ta slova říct zkusíš..
Víš.. když jsi jediný kdo je může vyslovit
tak je říct prostě musíš..

Cesty

Místo Tvé vůně jen slzy do polštářů
to vážně není pohled pro bohy
Lásko, nauč se od hvězdářů
číst z potemnělé oblohy
Hledej tam ve tmě nad krajinou
vířivé cesty hvězd, které nás minou

Písmena

Písmena mají sexy kudrlinky
jsou ladně poskládaná, na tvářích mají růž
občas však usednou na sešitové linky
tak, že jsou tvrdší nežli kámen a ostrá jsou jak nůž

Beze strachu

Zlaté světlo majáku nocí hoří
ač vlny vzpínají se a moře bouří
když do tmy Tvoje světlo září
nemám strach a pevně stojím v objetí Tvých paží

Prší

Prší... Déšť třpytí se na oknech jako drahokamy

smutné a ledové, až mě srdce studí 

Vzdálený na druhé straně světa připadáš mi

Tak na mou bolest, kterou cítím v hrudi

jak poselství, jak milosrdný lék

do každé kapky vtiskni, prosím, pro mne polibek...

Noční

Cítíš to? Přichází noc. Zhluboka dýchej.
Vůni té chvíle míchám s tmou a zaklínám
Zavři oči. Potichu..  nikam nepospíchej
když všechen čas na světě patří nám

Zvuk Tvého srdce

Někdy jsi blízko, někdy vzdálený
Tvá slova zní sladce a hned zas trpce
Temný hlas mlhové sirény
 je nářkem Tvého srdce

.....

Zabloudíš prsty v krajině mých vlasů
Já najisto jdu - znám Tě tisíc let
ve sprše Tvých polibků hledám spásu
Tak snadno mohu láskou zešílet

Pochyby

Vím, že jsem někdy příliš vášnivá
však večer, když vpluji do peřin jak do vlny
tak bývám smutná a když se nikdo nedívá
mívám strach, že nejsi připravený, že ještě nejsi úplný

Zkouším

Zkouším na Tebe nemyslet
po nocích stýská se mi víc a víc
a po dnech s Tebou jakbysmet
teskně psi vyjí na měsíc

Konec zimy

Poleť, vlaštovko černokřídlá
s peřím jak hebký aksamit
Zima své pozice neuhlídá
poleť od dalekých pyramid

Zvyk

Člověk by řekl: "Zvyk"
když v lásce vyprchává úvodník
však stále cítím tu samou nervozitu a věř mi,
že se mi chvějí prsty, když stojíš mezi dveřmi...

Obavy

A co když možná přece jenom ano
co když jsme pod skořápkou velmi křehcí
co když v nás cosi jednou ráno
jak zoubek v hodinách neslyšně cvakne - nebudou svědci

Najednou duše se nám zchromí
smutek ji zaplaví jak protrženou hrází..
Co když se v nás náhle něco zlomí..?
Když čekáme něco, co dlouho nepřichází...

Jen jednou

Život je dobrý a někdy špatný
Často obojí najednou
Občas závratný, pokaždé nevratný
Právě teď. Je náš. Jen jednou.

Let

Ležíme křídly na mracích
jak na cukrové vatě vytrhané z cích
Shora jsou lány kakaovým práškem posety
a drobné domky pestré jak konfety...

Srpek

Dnes v inkoustu večerní oblohy
Venuše září v tureckém oděvu
a srpek měsíce pluje jak bělice,
jak loďka, jak ústa v širokém úsměvu

Zpráva

Když připluje od Tebe zpráva
srdce se rozbuší a chrlí horkou lávu
a duše řasami vzrušeně mává
jak křídla bílých pávů

Oáza

Ticho je čarovná oáza s oblohou modrošedou
stvořená pro lidi jako já - pro tiché blázny
Ticho mi dává možnost být sama sebou
Slyším v něm růst svoje myšlenky a sny

Omluva

Bývá mi líto zbytečně promlčených chvil,
kdy každý z nás jsme zcela jiný světadíl
a oba cizí řeč nás svrhne do chaosu
jen proto, že nedohlédnu na špičku svého nosu

(@Trivius)
Někdy jsou lepší slova nevyřčená,
než zbrkle měřit svoje síly.
Vždyť z galér mezi světadíly
je vždy některá potopena.

Daleko

Spojit nás mosty, když máme k sobě daleko
a řeka mezi námi široká jak vesmír nad námi
když naše druhé já je v té dálce za řekou
v bezedném vesmíru se všemi jeho hvězdami

Bože, postav nám mosty, vždyť to vidíš
a cestou pouští vyčaruj klidnou oázu
vždyť sedm tisíc milionů lidí
je tady, Bože, k Tvému obrazu...

Taneční držení

Vedeš mě bezpečně sálem světa
v tanečním držení tiskneš mě k sobě blíž
přes trable vznáším se jako na parketách
a to stále říkáš, že vůbec netančíš

Radost

Občas radostí létám vysoko nad mraky

neboť mne velmi, velmi těší

dělat pro Tebe nemožné a ač jsem jenom pěší

tak ještě raději - dělat zázraky

Svět

Dej úsměv, nic to nestojí
Vždyť svět je zadarmo
Svět je dům o jednom pokoji
a úsměvy, úsměvy nestárnou
Svět jsou Tvá pihovatá záda a všechny krásné pocity
Tvé stopy v písku, ozvěna kroků na chodníku - můj Svět jsi Ty!

Odhalení

Schovej se klidně za oceán slov -
krásná či krutá a třeba trojbarevná.
Vím, že Tvá duše průzračná je jako sklo
a stejně tak i pevná...

Spojeni

Stíny v zahradě potemněly,
ve spánku s Tebou přístav naleznu
Spojeni spolu pod peřinou těly
a záškuby nepokojných snů

Volný rým

Mé srdce je smutné a nedá se obelhat
Síly teď sotva posbírám
Jsem volný rým, nespadám do schémat
K čertu už s rýmy! Já Ti umírám...

Bitvy

Láska není válka o to, kdo je lepší.
Láska jsou společné bitvy, ve kterých, dá-li nebe,
stane se silné z toho, co je nejkřehčí.
Touha a snaha být lepší než jsem..  pro Tebe.

A jak poznáš, že Tě miluji? Jak to objevíš,
že je ta cesta správně zvolena?
Že raději posadím se, když se mnou promluvíš,
protože ještě pořád se mi z Tebe podlamují kolena...

Ohraná deska

Vím, jsem stará ohraná deska.
Nejsem něco, co se neomrzí.
Já nechci, abys denně tleskal,
avšak.. že nenasloucháš, mne občas mrzí...

Ztráta

Ztratila se mi slova..
nenacházím z nich ani zlomek, ani gram
Zjistit tak, kdo mi je kam schoval
a nebo aspoň jenom "kam"

Bajka

Byla jsem koník divoký, bujný a veselý
lidé však do klece srdce mi zavřeli
Na nohy okovy, jimiž svazují otroky,
ale já stále jsem koník bujný a divoký
Nakonec z klece na křídlech Pegasů
srdce mne vynese nahoru k nebesům

Něco

Něco je ve vzduchu a zdá se to být blízko
Raději ponořím se na samé dno vany
Letadla létají dnes zapeklitě nízko
a trupy se jim třpytí jak tělo mořské panny

Jednou

Obloha potemněla
a sny padají z nebe,
jednou snad budu Tvoje celá
zachráníš mne... a já zachráním Tebe

Zavolej

Slunce rozehřívá moje slzy
vpíjí se do tváří jak obtisky léta
Zavolej.. Tvůj hlas mne neomrzí
odháníš ode mne strach z tohoto světa

Podzim

Kdo to slovo řekl? Já ne!... Jen malá popleta
- babočka na kameni trénuje nádech,
hřeje si křídla v posledním záchvěvu léta
v paprscích slunce, s podzimem v zádech

Zlaté vlasy

Vítr dnes voněl všemi barvami
přinesl vzpomínky plné dávné krásy
rackové ukřičení kroužili nad námi
hřebeny vln se leskly jako zlaté vlasy

Vážka

Dny rodí se čím dál více stejné
když náhle.. přes řeky a přes překážky
přes modré řeky přilétla až ke mně
a Tvé rty zrcadlí se v očích té malé vážky

Chladné hvězdy

Hvězdy se tajemně usmívají z výšky
jsou chladné jako zlaté plíšky
Když ten, kdo dnům dá smysl, se mnou není,
chci tančit v mokré trávě. Tančit k zapomnění

Deštivé léto

Mám pocit, že celé léto prší
mám nový deštník a já jsem obyčejná
přemýšlím, co s mou starou duší..
která je taková, jak kdysi - stále stejná

Přesýpací hodiny

Večer mne spoutává zvláštní mocí,
pomalu pršíš mi srdcem k duši,
přesýpací hodiny dnů a nocí
přesypou sůl do časů, kde Tě tuším

Pár slov

Asi se mi budeš smát,
ale já umírám, ačkoliv slzy schovám,
když dlouho neříkáš ta slova:
"Mám Tě rád..."

Občas

Občas, když se mi stýská,
listuji zpátky Tvými zprávami.
Každá je mi tak blízká...
Dojdu až k těm, jež mě znovu omámí
a hledám každou pusu, co tam byla,
abych zas na chvíli.. uvěřila.

Na dálku

V sklenici jiskří rudé víno
otisky rtů kreslí obrazce
na kraji sklenky chlapec s okarínou
sedí a víly chytá do vlasce

Myšlenkou přebrodím světa kraj
pošlu tu nejkrásnější vílu
aby Ti uvařila horký čaj
a pohlazením vdechla sílu

Pouhým pohlazením v noční tmě
neb Tvoje polibky patří jenom mně

Posedlá

Kde jsi Ty, je nejmagičtější místo na Zemi
Zas tančím zahradou s rozpálenými tvářemi
Uprostřed ledna večerní vzduch voní létem
To jsem já! Posedlá Tebou! Posedlá světem!

Hádky

Jen srdce člověka zná vlastní hněv
V zrcadle Tvých očí spatřuji svoje hříchy
Stydím se, útočím, topím se v jejich tmě
Tak hádky vznikají - z pouhé pýchy

Vítr

Vítr přestal cuchat peří ptákům

přešel z fortissima do čerstvého vánku

s večerem prolistoval atlas mraků 

nechal jej otevřený u červánků

Panorama

Dívám se do neznáma,
do vlažné rozpité noční tuše
v dálce se rýsuje panorama
neobjeveného vesmíru Tvých tužeb

Sny

Co Tě znám, mezi mraky jak plachetnice plují sny
Jsou všude kolem a nádherně voní,
na louce v podobě zlata na stvolech divizny
Jak kapky deště třpytí se ve hřívách koní
Děkuji, že jsi, žes nikdy nepolevil
Není snů bez toho, kdo by je snil...

Ticho

Ticho... čelo pokryté krůpějemi...
Že můžu vstát, jen předstírám,
sražená v ringu obličejem k zemi,
ztracená ve vesmíru.. umírám

Chci Tě

Jsi matador na koridě, v očích vášeň zakletou,
pro kterou milovat Tě chci a nikdy nepřestat
Máváš přede mnou rudou muletou.
Chci Tě a je mi jedno, co to bude stát.

Noční vítr

Někdy potmě, když už ani nedoufám,
tak otevřu dveře nočnímu větru.
Zavřu oči, dýchám a poslouchám
Třesu se zimou bosá, jen v šedém svetru.

Naslouchám, jestli jsi napnul plachty,
jestli jsi vyplul a následuješ svoji hvězdu
a zda jsi stále se mnou spjatý.
Vítr zpívá, že Tvá loď pluje vstříc mému gestu...

Tvůj strach

Máš obavy ztratit se v mém světě,
nechceš být mnou jak mlhou polapen,
ještě se bráníš, než láska dostihne Tě...
Cítím to každý jeden dlouhý den.

Neboj se, tak špatné to být nemusí.
Máš-li strach, že budeš mě mít raději než sebe,
tak zatím bojuj.. potrestej mne. Zvyknu si.
Až bolest srdce stane se mým denním chlebem,

pak možná náhle poznáš, že cesta je jen jedna.
Má láska zvítězí... sladká a bezohledná....

Noční výprava

Propluji nebem jak měsíc na veslici,
od komety nechám si cestou podat lžíci,
ochutnám hvězdy - mandle sladké,
v temnotách zahlédnu, co bylo před počátkem,
vzdušnými polibky pohladím planety stydlivé,
nechám se unášet a k ránu vrátím se na Zemi s odlivem...

U konce

Jsem u konce svých sil
a Tys ještě ani neokusil
jak chutnají mé slzy a rozmazaná růž
když slova zaříznou se do mě jako nůž
za oknem vnímám matně zpomalený děj
sněhové vločky se sypou jako beznaděj

Důvody

Miluji Tě nejen pro to, kým jsi,
zavážu si oči páskou černou
a směr mi nikdo napovídat nemusí,
za Tebou běžím cestou jednosměrnou.

O někom, jako jsi Ty, se mi zdá,
plujeme spolu bouří temnou.
Miluji Tě pro to, kým jsem já,
když Ty jsi se mnou....