Neznám hezčí pohled než obraz Tvých ramen
rovných a voňavých jak mívají sochy od řezbáře
neznám smutnější pohled než obraz Tvých ramen
když odcházíš, když skryješ výraz Tvojí tváře
Když odcházíš, mé řasy slzy ztěžka setřepou
srdce je sevřené jak v kleštích
Tvůj stín vyjde z místnosti dva kroky za Tebou
a na chodníku rozpustí se v dešti
*
OdpovědětVymazat