pondělí 30. září 2013

Pozlátka

Žongluji s písmeny jak cirkusový akrobat
jak kovář snažím se pro Tebe ukovat
příběhy z jasných hvězd a spousty něhy
příběhy, ve kterých nebudou břehy
Ukrývám polibek za každou hlásku
za čárky a háčky vysadím sedmikrásku
Abys sám nemusel luštit text tam a zpátky
pojď, naučím Tě číst mezi řádky
Vkládám tam slůvka jako cukrátka
Budem ta sladká slova jíst a odhazovat pozlátka

sobota 28. září 2013

Plejády


Korunu z noční tmy utkanou
teď nasadím si jako král
Mléčná dráha se zalije smetanou
proběhl po ní Pegas a potichoučku ržál..

Překonal všechny vesmírné příkopy
chtěl k pramenům té záplavy pozdravit najády
Prolétl tryskem, až hvězdy létaly od kopyt
a z těch hvězd se pak zrodily Plejády...

úterý 24. září 2013

Mosty

Mezi lidmi nejsou mosty
snad kdysi byly
to oni sami si je pobořili
důvod byl prostý
zvyk snoubený se samozřejmostí
možná pět deka nedůvěry
na vlastních duších zpronevěry
strachu a smutku dosytosti

Můj most, má lávka, pomalu se bortí
kamínek za kamenem opadává
dole na dně už stydne i láva
v dálce na mě kdosi mává růží z pouti
a do mé duše, do zákoutí
plazí se samota, to hádě
kroutí se jako na estrádě
za zvuků flétny usmívá se z koše z proutí

Tak úzkost líbá mě a objímá mě dlouho
a vím - já nejsem výhrou pro nikoho

Chtěla bych

Chtěla bych
být Tvou první myšlenkou,
když s ránem otevřeš oči,
fialkou i bílou sněženkou,
z jichž vůně hlava se Ti točí.

Nemyslet na sebe.. jen plout
na vlnách Tvého chlapeckého hlasu,
nikdy nenechat vyblednout
Tvé oči lesklé od úžasu,

z Tvé tváře sfouknout řasu,
jak bychom nebyli dospělí,
být přítelem na dlouhou trasu
a osladit Tvá pondělí ...

milion tichých vět Ti říct..
já...chtěla bych být víc...

pondělí 23. září 2013

Nad domy

Dorůstá bílý měsíc nad domy
na něm jen těžko viditelným krasopisem
přibývá psaní, připlouvá ke mně - moje svědomí
než vybledne k ránu, zazáří jako tečka za dopisem

Poslední vážka usedla na kapku rosy
pak slétla na Tvé rameno a zašeptala cosi
Ty ve spánku ses tiše pousmál
a noc se rozzářila jako svatý grál

Noční kouzlo

Co do snů přát vám dnes?
Co poslat do polštářů a podušek?
Klavíru vnořím prsty do kláves,
nebem se vyrojilo moře světlušek

Rybník rozzářil se v nočním svitu
odlesky mušek dopadaly na hladinu
jak odraz očí plných citů
podobný hvězdami protkanému gobelínu

Pak u hladiny mihla se bělice
jak malá mořská víla
oděná  byla jen měsícem,
na vodě stříbřitá kola zbyla

a vrby s vlasy u pasu
hleděly v němém úžasu...

pátek 20. září 2013

Dnešní noc

"Až v noci všechny hvězdy spadnou,
nevidím - oči mi páska zakryla. Jen k ránu protřepu peruť chladnou, jestli tam přec jedna hvězdička nezbyla."

"Dnes hvězdy tančí hledaje své cíle. Rozleť se za nimi, užij té chvíle, pozoruj stopy, co kreslí jasem, dívej se potichu, šetři teď hlasem."


v kooperaci s @cotomate

Odvaha

Odvážím čtvrt kila
naděje - aby byla.
Aby jí bylo dost,
až půjdu pro radost.
Odvahu navážím
a až se odvážím,
z oblohy hvězdy smetu,
pak sáhnu za kometu,
vytáhnu sny ztracené,
ty jsou jen pro vás určené...

úterý 17. září 2013

Zlehka

My, lidé, za maskami jsme skrytí,
bolest v nás překryjem úsměvy
zatímco v očích se nám slzy třpytí.
Cítíme váhavé záchvěvy,

když zahlédneme v dálce člověka,
a v jeho pohledu zářící hvězdu,
zdá se pak u konce cesta daleká,
ruce nám zkamení v němém gestu.

Je třeba potichu naslouchat,
člověk je bytost křehká.
Nesoudit, dívat se, nespěchat
a v duších našlapovat zlehka...

pondělí 16. září 2013

Křeslo


Křeslo na zahradě, kde vánek mi vlasy zacuchal
zůstalo opuštěné, jak poslední letní den ho zanechal
pomalu půjdu a uklidím ho radši...
vždyť pouhý pohled na něj nutí mě k pláči

čtvrtek 12. září 2013

Káva

U ranní kávy s výhledem na zahradu
objímám kolena a podpírám si jimi bradu
dvě slané slzy do hrníčku skanou
dávám ho stranou, já nechci kávu slanou

S úsměvem mi tu svoji kávu přistrčíš
ještě ji cestou trochu dosladíš
Povíme si všechny ranní zprávy
- Ty jsi můj pravý šálek kávy...

středa 11. září 2013

Ohňová země

Jsi oheň, já jsem země
klidná a spící,
však, když dotkneš se mě,
mé srdce tepající

vlije mi do žil žhavou lávu
a trasy, které jindy nepřeplavu

zdají se být snadné

když u kormidla stojím, ruce zebou
a nikdo už mi neukradne
všechny ty chvíle s Tebou

Na cestě kolem světa Ohňovou zemi 
pokořím,
pak do ucha Ti černou perlu zavěsím











pondělí 9. září 2013

Na konci

Ani sis nevšiml, že já už tu nejsem dál
Vzdávám se výsad, cos mi dal
Jsem znavená, ty´s hledač pokladů,
co srdce mi kdysi ukradl
Na konci léta, zbavená iluzí,
tak lehká... už nic mne nemrzí
Když zdálo se, že mnoho mne nečeká
věci se děly - na konci cesty našla jsem člověka
a zahlédla jsem kousek jeho nebe...
na konci cesty v něm našla jsem sebe

Léto

Voňavá, něžná jak milostná věta,
čerstvá a hebká šeptala v trávě.
Sváděla... Ty vzal sis ji hravě.
Růžový květ - poslední dotek léta.

pátek 6. září 2013

Příteli

Zlatavé lány pšenice se vlní,
mezi nimi pole heřmánku,
vzduch plný letních vůní,
jež s večerem mi voní do spánku

Divíš se žlutým diviznám,
vždyť divizny jsou k divení
a když se v cestách nevyznám,
tak čekám na Tvé znamení

Létáme spolu jako ptáci
sametem, kam až oko dohlédne.
Potom se zpátky na zem vracím,
často až v pravé poledne

Uprostřed pole řada stromů
jak karavana velbloudů
a nikdy se mi nechce domů
plyneme spolu po proudu

Příteli - jdeš se mnou úvozem - mým osudem..
a nevím, vážně nevím, co bude, až spolu nebudem
pročešeš kopyty obilí, ucítím vůni řebříčku,
z dob čínských císařů můj zlatý nebeský koníčku..




čtvrtek 5. září 2013

Vím..

Jednou se moje hladké tělo
Tvým horkým rukám omrzí.
Prstům, pod jejichž dotyky se chvělo,
můj prodavači iluzí.

Až pod dekou se k sobě v noci obrátíme zády
a mezi námi plno nevyřčených vět,
pak zhořkne Mléčná dráha z čokolády
- je jednosměrná, není cesty zpět.

Tak tedy alespoň dnes v noci
drž ve svých dlaních moje zkřehlé ruce,
když s rozumem jsem v koncích,
zahřej mé osamělé srdce...