pátek 6. září 2013

Příteli

Zlatavé lány pšenice se vlní,
mezi nimi pole heřmánku,
vzduch plný letních vůní,
jež s večerem mi voní do spánku

Divíš se žlutým diviznám,
vždyť divizny jsou k divení
a když se v cestách nevyznám,
tak čekám na Tvé znamení

Létáme spolu jako ptáci
sametem, kam až oko dohlédne.
Potom se zpátky na zem vracím,
často až v pravé poledne

Uprostřed pole řada stromů
jak karavana velbloudů
a nikdy se mi nechce domů
plyneme spolu po proudu

Příteli - jdeš se mnou úvozem - mým osudem..
a nevím, vážně nevím, co bude, až spolu nebudem
pročešeš kopyty obilí, ucítím vůni řebříčku,
z dob čínských císařů můj zlatý nebeský koníčku..




Žádné komentáře:

Okomentovat