My, lidé, za maskami jsme skrytí,
bolest v nás překryjem úsměvy
zatímco v očích se nám slzy třpytí.
Cítíme váhavé záchvěvy,
když zahlédneme v dálce člověka,
a v jeho pohledu zářící hvězdu,
zdá se pak u konce cesta daleká,
ruce nám zkamení v němém gestu.
Je třeba potichu naslouchat,
člověk je bytost křehká.
Nesoudit, dívat se, nespěchat
a v duších našlapovat zlehka...
Žádné komentáře:
Okomentovat