Mosty

Mezi lidmi nejsou mosty
snad kdysi byly
to oni sami si je pobořili
důvod byl prostý
zvyk snoubený se samozřejmostí
možná pět deka nedůvěry
na vlastních duších zpronevěry
strachu a smutku dosytosti

Můj most, má lávka, pomalu se bortí
kamínek za kamenem opadává
dole na dně už stydne i láva
v dálce na mě kdosi mává růží z pouti
a do mé duše, do zákoutí
plazí se samota, to hádě
kroutí se jako na estrádě
za zvuků flétny usmívá se z koše z proutí

Tak úzkost líbá mě a objímá mě dlouho
a vím - já nejsem výhrou pro nikoho