Mapa světa

Prázdná krabice a na dně nic.
Chci zamknout za víčky odraz Tvé duše
obtisknutý do mých zřítelnic
jak celý vesmír modré tuše.

Ve spáncích krev tupě buší.
Bylo to snadné? Mít právo veta?
My oba příliš slepí a příliš hluší...
Bylo to snadné, vymazat mé srdce z mapy Tvého světa?

Nechci už otevřít oči se svítáním..
Souhvězdí mlčí a já nevěřím ve znamení.
O důvod méně se probudit.. bez Tebe, bez Tvých dlaní..
O důvod méně někdy značí, že už tu žádný důvod není..

Mys Dobré naděje

Každý den bez Tebe má pachuť čekání
každá noc ubere mi síly
Na šikmé ploše držím se a ona se naklání
dívám se do očí šestihlavé Skilly

Odpoutej loď, zapomeň smutky bezvýznamné
vím, že jednou spolu dospějem
Vypluj, prosím, a počkej na mne
u Mysu Dobré naděje

Mořské víly

Mořské víly, když se přioblečou
do šperků, slzy po Tvářích jim tečou
a stěžují si mořským koníkům,
že náramek neovinou kolem kotníku...

Květina

Jednou ses smál, že píšu o duši,
o snech, o hvězdách a Venuši.
Tvá duše je rozpínavá květina
a jak v Malém princi - pro mě jediná

Tma

Polož mi ruku kolem ramen...
Tma dávno sedla na parapet
v krbu už dohořívá plamen
pro mne jsi jediný můj svět

Pohladím Tvou ruku, kdy si jen vzpomenu
přitáhnu teplou deku na nohy
spolu si v mihotavém světle plamenů
budeme promítat stínohru s vlastními příběhy

Pak řasy mi ztěžknou, hladíš mě po zádech,
zavřeš mou knížku a přitulíš mě jako dítě
za krkem hřeje mě Tvůj dech
jen stačím ještě zašeptat: "Miluji Tě..."

Návrat

Zapadá slunce ve zpětném zrcátku
v uších mi zní Tvůj ostýchavý smích
buší mi srdce jak klapot podpatků
na dlažbě... a uvnitř něj... hřmí

Tracyho tygr

Můj tygr už spí líně na podlaze,
nikomu jinému, než mně, nepatří,
zavřené oči, usmívá se blaze,
počítá květy, které nikdo nespatří.

Kolíčky

Tichoučké cvakání prádelních kolíčků,

jak vlny houpou lodí.. Den už se sešeřil

ještě tak zůstaň.. jen malou chviličku.

hlaď mě a pak spolu zalehnem do peří

Políbím Tvoje lopatky, dnes přitulíš se Ty

kolíčky budou povídat: "cvak, cvak, cvaky"

baví mě s Tebou zavádět novoty

a ve Tvé náruči prožívat zázraky...

Oči

Když po nebi jdou mraky jako černé saze
když příliš pomalu se Země pro mne točí
ztratím se tiše na oběžné dráze
vidím miliony hvězd - září jak Tvoje oči

Pohledy střetnou se a v nových světech bloudí
Hledám v těch očích trochu roztržitě
pro mne v nich živá voda proudí
v tom třpytu koupu se jak malé dítě

Ucítím dotyky Tvých horkých dlaní
kterým se nikdy neubráním
pak naše těla ztratí svoji váhu
vzlétneme spolu na oběžnou dráhu

Život

Těším se, až jednou nedopíšu sloku.
Zmlknu a skončím se svým Říkáním.
Skutečný život chci žít po Tvém boku,
to ostatní je jenom čekání.

Pátek

Dát sbohem svojí svobodě

já, Pátek, čmárám na papír

pak listy pouštím po vodě 

snad můj vzkaz Tě překvapí

Vězněm na pustém souostroví

mezi liánami spícími

popíšu celou knihu slovy:

                     "Chybíš mi..."

Na okraji

Být motýl, pohladím křídlem tenkým

na Tvém rtu malou prasklinu

sednu na okraj sklenky

opilá Tebou utopím se ve vínu

Však nejsem motýl bohužel

jen černý anděl bez křídel

a dávno z mých rtů setřen pel  

Tečky

Tři tečky za větou jsou zamyšlené ticho

když myšlenky jsou smutné svojí tíhou

Tři tečky... němý otazník

slova, která nikdy nezazní

jak stopy v čerstvém sněhu

tři tečky skrývají mou něhu

Tři tečky můj vzkaz předat umí,

jak Amazonka za slovy jen šumí...

Střepy

Kdybys směl prohlédnout zblízka mé duše odlitek,
snad uvěřil bys, že jsem jenom Tvoje.
Znovu pra... znovu pra.. znovu prasklá deska výčitek,
bolavých krutých slov celé ohňostroje...

Pak já a moje srdce rozmetané pod nohama davu.
Než Ty, těžko mne už víc kdo svlékne.
Klečím a čekám, až setneš moji hlavu.
Prosím...posbírej ty střepy, slep mne.

Ty

Pod polštář schovám lásku jako klenot
až s východem slunce uléhám
Krutost je Tvoje druhé jméno
to první zní: Bezbřehá

Kámen

Nemůžu mluvit, slova bloudí
ze rtů nevychází ani hláska
jak bývá jednoduché .. soudit
kde spává úcta.. a kde láska?

Pod jazyk trochu arzeniku
když srdce praská, jak se láme
co na srdci, to na jazyku.
A na srdci... kámen.