Lány klasů šedé jak hladina oceánu,
chrpové nebe dýchám z plných plic,
to nebe stvořené v noci z létavic
a někde z dálky cítím vůni tymiánu,
padají pírka z křídel ptáků,
jsem lodí a obilí se vlní
a v sametových tůních
rudá barva vlčích máků
prudce tepe do spánků.
Stůj. Rozhlédni se, jak vzdouvají se vlny...
Z jejich tříště obzor bude brzy plný
sametově něžných červánků.
Noční vlak zastavil uprostřed pšenice,
OdpovědětVymazatospalost zvolna se začala ztrácet,
když jsem se, vylákán úplňkem Měsíce,
navzdory zákazu vyklonil z okna.
Předtím jsem neznal, jak vůně je schopna
zarýt se do hlavy, když je vám dvacet.
*
OdpovědětVymazat