Někdy potmě, když už ani nedoufám,
tak otevřu dveře nočnímu větru.
Zavřu oči, dýchám a poslouchám
Třesu se zimou bosá, jen v šedém svetru.
Naslouchám, jestli jsi napnul plachty,
jestli jsi vyplul a následuješ svoji hvězdu
a zda jsi stále se mnou spjatý.
Vítr zpívá, že Tvá loď pluje vstříc mému gestu...
*
OdpovědětVymazat