Houslovým klíčem pláče
odmykám. Stojím před zvláštním obrazem.
V hlavě zní "Nechoď dál, však zpátky se neotáčej."
Tady je slepá cesta, tady je zakázaná zem.
Odnikud nikam se čas vleče,
uvnitř mne blátivé šlápoty.
Polykám ten tichý večer
s pachutí hořké samoty...
Žádné komentáře:
Okomentovat