Když utápím se ve smutku a zlobě,
když smrti věřím víc než sobě,
když hrozí mi, že ztratím svoji cestu,
tak posadím se v trávě pod jabloní
Ty potom... slož mě jako stavebnici,
jak v Golemovi zažni ve mně svíci.
Já na kolenou v tichém gestu
pokorně před Tebou svou hlavu skloním...
Kdo potmě hledá golemovský šém,
OdpovědětVymazatten nejprv musí pokořit své ego.
Do zpovědnice svoji zlobu vem
a jako hadrem podlahu s ní vytři.
Až pokora ti v tichu smysly zbystří
a barvy šera budou nápadné,
do souvislostí všechno zapadne.
Proč nejsou ženy jako kostky Lego?
...to aby byly stále záhadné...
Vymazat*
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
Vymazat