Chtěla bych spatřit hvězdu, jak padá k Zemi
a cítit, jak mi srdce rozechvěje.
Marně se toulám spícími ulicemi
s kapsami plnými beznaděje.
Svírá mne úzkost a v dlaních nemám nic,
slzy se zadrhly a visí někde v hrudi,
pak zaplaví černé terče zřítelnic,
vím, z toho snu nikdy se neprobudím...
Proč má jít láska s bolestí ruku v ruce?
Proč se tmou rozléhá dotěrný rytmus mého srdce?
Nádhera...není co dodat, protože v těch verších je řečeno vše...díky :)
OdpovědětVymazat