Pomalu mraky přitečou do údolí,
ohně už hoří a je v nich moře mystiky.
Není tu nikdo, kdo mou bolest uchlácholí,
kdo umlčí mé němé výkřiky...
Co bude ráno, netuším.
S tmou smutek vkrádá se do duší,
v příšeří vyvstane na nich každý šrám.
Za některých večerů je člověk neúnosně sám...
Žádné komentáře:
Okomentovat