Na stole hrnek chladnoucího čaje,
zachumlaná v županu
jak v hebkém kožíšku hranostaje,
sleduji oblohu... a čas jak měsíc zraje.
"Já vidím tady vyděděnce ráje,
a usmívám se, jabka nožem kráje,
ať nasušená stanou se nám čajem.
Ne čas, to my, má drahá, zrajem."
I když jsem, drahý, zralá žena
ráda bych jablka šťavnatá, nesušená.
S časem se nesmířit, není hřích.
Občas si natrhám hrst malin nezralých...
Žádné komentáře:
Okomentovat