Na klíně se Ti uvelebím
a jako kotě začnu příst
tak připadám si jako v nebi
čtu, Ty obracíš mi v knížce list
Když příliš často pletu slova
cítím se trochu provinile
Ty řekneš tónem, ve kterém se toužím schovat:
"Miláčku, už budeš potřebovat brýle..."
a k sobě blíž mě přivineš.
Víš, Lásko, bez Tebe čas neplyne...
Žádné komentáře:
Okomentovat