Ve chvíli, kdy má hlava klesá na polštář,
noc otevírá zbrusu nový snář,
pokřiku racků bude pln
a mořských panen nořících se z vln.
Hladina třpytí se a pomalu se houpá
a každá sedmá vlna víc než jiné stoupá,
na jedné sedmé v spleti mořských řas
leskne se láhev a v ní vzkaz.
Vlna jej hebce přikutálí k zemi,
ten rukopis já poznám mezi všemi.
Tím písmem na Měsíci měsíční prach smýváš
otvírám oči, usmívám se a Ty se na mě díváš..
Žádné komentáře:
Okomentovat