na obzoru spatřila jsem Bludného Holanďana.
Rychle se blížil, rozrážel vlny pevnou přídí,
na stožár vlajku vyvěsil - znamení, že mě vidí.
Kapitán složil triedr do klína,
hlavou mi probleskla myšlenka jediná
- spoutanou poručil hodit do podpalubí -
co mě neposílí, to mě zahubí.
Já, někde za rozumem, v duchu volám Tebe,
v děravé palubě nad hlavou hvězdné nebe
jak temný oceán plný orionů.
Loď skřípe doprovod k mému skonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat