úterý 2. dubna 2013

Vzdušné zámky

Ve dne pod stejným sluncem žhavým,
v noci pod tajemnými hvězdami, 
já vzdušné zámky na břehu si stavím,
Ty pod napnutými plachtami.

S večerem smutek mě přepadá,

jsi pro mě veliká záhada.
Hebké rty voňavé po moři...
čekám, až mé srdce pokoříš.

Čekám tu na břehu schoulená
až obejmeš pevně má ramena
zády se opřu o Tvou horkou hruď
jen prosím, ještě chvíli se mnou buď.....

5 komentářů:

  1. Anděli, ta je tak nádherná! S dovolením si opíšu do deníčku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opisování dovoleno a vítáno :-)
      Tak nějak se třeba z písniček stávají lidové písničky, ne? :-)

      Vymazat
  2. Vzdáleno z dosahu mobilních sítí
    nápadně mé tělo bělobou svítí.
    Však vleže na písku u bárek rybářů
    Kainovo znamení své kůže odpářu.
    Emulzí s faktorem 18 poleju,
    potom ji namočím do moře Egejů.
    Znaven pak spočinu ve stínu olivy,
    sním o Afrodité, která mě políbí
    se smíchem zvonivým jak chechot racků...
    Marně však ve spánku vztahuji pracku
    po dceři Diově s ruměncem ve tváři.
    Na rukou cítím jen polibky komáří.

    OdpovědětVymazat