Dveře

Na cestě mým vesmírem
otevřela jsem spoustu dveří
dřevěné i zdobené safírem
a taky ty, za nimiž skrývalo se černé peří

Nikde v mapě, v mých náčrtcích
nestálo, co za nimi dřímá
kde číhá jaký zloděj srdcí
jen rovná záda a hlavu držet zpříma

Pak přestala jsem otevírat dveře
dlouhý čas bloudím po cestách
někdy mi úzkost hrdlo sevře
a divný, prapodivný strach

U cesty zase dveře stály
vzala jsem za kliku navzdory zásadám
zvaly mne dál, jen trochu zavrzaly
rozhlédnu se, dech sotva popadám

V studené kryptě kamenného chrámu
jak posel smrti černý anděl stál
vím jen, že noc v té chvíli ustoupila ránu
on nade mnou svá křídla rozpínal