Má touha nezůstává skrytá,
já se pak často za to stydím
a vím, že nikdy nespočítám
východy slunce, které s Tebou neuvidím.
Náš společný život žijeme ve vteřinách,
skládáme ho jak stavebnici -
minutu k minutě, mé srdce ve výšinách
té věže rozhlíží se potisící..
a každá malá chvilka připadá mu jako věky,
když vyhlíží, zda už už k němu utíkáš,
však nevstoupíš dvakrát do stejné řeky
a zřejmě ani do stejného rybníka...
Když dlouho nejdeš, tiše váhám,
pak dojde mi, že Ty už ke mně neutíkáš,
že dáváš přednost jiným drahám,
že pro jiné svou duši svlíkáš.
Tak ještě chvilku žijem v ukradeném čase,
zmateně zkouším utéct všemi směry,
nejprve šeptám, pak ptám se polohlasem:
Jaký smysl má láska bez důvěry?
Žádné komentáře:
Okomentovat