Mezi horami slov a hlíny
se vítr prodírá
před sebou žene noční stíny
za nimi světlo krajinu
kouzelnou prostírá
Zuby mi strachy cvakají
stulím se k Tobě, lásko moje
a naše těla šeptají.
Slib mi, že do rána nevpustíš tmu oknem do pokoje.
Vnímám Tvou vůni, oči, vlasy,
splyneme v sobě - nazí.
Šílení touhou umíráme asi
my - milenci - sebevrazi.
Vpíjíme se v sebe ve větrném domě,
kde každé slovo, každá kapka deště
je jenom pro Tebe a pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat