Za lodí čeří se voda. Odpočívám.
Mořem se brázda klikatí - je jako živá.
Na přídi vítr mi vlasy cuchá,
jsem prostovlasá, trochu prostoduchá.
...
Rozčísnu tělem chladnou hladinu,
roztoužená ji k sobě přivinu
hladkou jak samet, jako smetana.
Tiše se nořit do vln, být hýčkána...
....
Zatím na pobřeží... vlna hladí oblázek,
on jako já říká "Ano" na mnohé z jejích otázek.
Vlna na něj chvíli zprudka, chvíli něžně dýchá..
a kámen "Ach, ještě! Ještě!" - vzdychá...
Však pokud vlna je již milióntá,
OdpovědětVymazattu zhladí mnohé z jeho hrotnatého konta.
Co zbude z jiskřivého křemene?
Jen oblé torzo touhy zbavené.
Ať si je stá, tisící a nebo milióntá.
VymazatKámen je trochu malátný z těch vodních fontán,
však skutečnost je stále stejná - buď jak buď
- s láskou a s touhou roste chuť.