Zítra

Když k večeru se vracím domů,
mám na polštáři kopretiny
                                 zvlhlé od rosy.
Chci za ně poděkovat - nevím komu,
jenom vím, že dnes se romantika
                                          jaksi nenosí...

Když k večeru se vrátím domů,
jen tikot hodin a tiše spící
                                 klapky klavíru.
Rukou líně smetu na zem noty,
chci si být jistá, že v tichu neutonu,
v samotě svého bytu
                           ušitého na míru.

Projdu jím rychle do ložnice
                                 v očekávání,
však nad mým lůžkem s nebesy
bliká jen venku večernice,
                               svítí mi bíle do dlaní.

Na polštáři ani lístek jitrocele,
                               ani kvítek, ani blín.
Zapálím svíčku, vklouznu od postele
                                    a zachumlám se do peřin.
Odletím do krajiny snů,
do tmy se ze spánku budu usmívat
a v duchu šeptat: "zítra...
                              zítra.. snad..."