v křídlech svých z per snů vodopád
plný fantazie, něžných her a čar,
ta pírka pak snášela se do zahrad.
Několik poslů z hebkých perutí
sneslo se i k našemu rybníku
a párek bílých labutí
zvolilo malou okliku.
Na všem tom peří třpytily se kapky
jak lesklý poklad perlorodky,
na tmavou hladinu házeli jsme žabky
hladkými oblázky z rozhoupané loďky.
Pak ke břehu jsme vpluli tiše do rákosí,
lehli si na záda a šeptali si jako malí,
nevadilo, že jsme od písku a bosí,
s očima dokořán na nebi hvězdy počítali....
Žádné komentáře:
Okomentovat